Ve své známé knize „Dovolené a zakázané v Islámu“ , Dr. Yusuf al-Qaradáwí stanoví islámské zásady týkající se barvení vlasů takto:

Vypráví se, že židé a křesťané si nebarvili vlasy s ohledem na to, že takovéto zdobení a krášlení je v kontrastu se zbožností a nehodí se k rabínům, knězům a asketům. Prorok Muhammad (nmAž) zakázal muslimům napodobovat tyto lidi v jejich způsobech, aby si vyvinuli své vlastní a nezávislé charakteristické rysy ve svém vzhledu a chování.

Al Buchárí pod autoritou Abu Hurejry cituje Proroka Muhammada (nmAž): „Židé a křesťané si nebarví vlasy, tak se od nich odlišujte.“

Toto ovšem není příkaz, ale pouze doporučení, jak je patrné z chování Prorokových společníků (nechť je Alláh s nimi spokojen), např. Abú Bakr a Umar si barvili vlasy, zatímco jiní, jako Ali, Ubaj ibn Kab nebo Anas nikoliv.

Zůstává otázka, jaký druh barviva by měl být použit. Měla by to být černá barva nebo nějaká jiná? Nebo bychom se měli černé barvě vyhnout?

Pokud je muž již pokročilého věku s bílými vlasy i vousy, těžko pro něho bude vhodné barvit si vlasy na černo. V den dobytí Mekky, Abú Bakr vzal svého letitého otce Abu Quhafu a odnesl ho až před Proroka Muhammada (nmAž). Ten, když uviděl Abu Quhafovy sněhobílé vlasy, řekl: „Změň to, ale vyhni se černé.“ (Fath al-Bari)

Naopak, pokud ještě muž není v tak pokročilém věku a nedosáhl vysokého věku jako Abu Quhafa, není nic špatného v tom, pokud použije černou barvu. V tomto ohledu řekl az-Zuhri: „Barvili jsme si vlasy na černo, pokud naše tváře vypadaly mladě, ale nechali jsme toho, když se tvář stala vrásčitou a zuby vypadaly.“ (vyprávěl Ibn Abu Asim v knize Barvení vlasů)

Někteří z raných muslimů, mezi nimiž byli i Prorokovi společníci jako např. Sad ibn Abi Waqqas, Uqba ibn Amr, Al Hasan, Al Husajn, Džarír a jiní, povolili používání černé barvy. Někteří učenci nepovažují použití černé barvy za povolené kromě časů války, kdy je možné, že když nepřátelé uzří mladě vypadající muslimské vojáky, podlehnou strachu.

Abu Dharr vypráví: „Nejlepší věcí, kterou si můžeme nabarvit vlasy je henna a katm.“ (zmíněno ve Fath al-Bari). Henna dává vlasům červenou barvu, zatímco katm, rostlina z Jemenu, je barví černě s nádechem do červena. Anas řekl: „Abu Bakr si barvil vlasy hennou a katmem a Umar si barvil vlasy pouze hennou.“