Není pochyb o tom, že cíl, kvůli kterému byly stvořeny tyto nadace a tyto mléčné zásobárny, je šlechetný a Islám ho podporuje. Islám vyzývá k tomu, abychom pomáhali každému slabému člověku, ať je příčina jeho slabosti jakákoli, zejména pokud se jedná o slabé, předčasně narozené děti ve velice křehké situaci.

Není také pochyb o tom, že každá žena, která dobrovolně daruje své mléko, aby pomohla takovým dětem, bude u Alláha odměněna a my jí srdečně děkujeme. Pokud by tato žena nechtěla mléko darovat, můžeme ho od ní i koupit, stejně tak jako Korán dovoluje najmout si kojnou, což muslimové dělali velice často.

Také děkujeme nadaci, která se stará o sběr mléka, jeho sterilizaci a jeho skladování, aby potom mohla pomoci takovým dětem.

Kde je tedy nějaká obtíž?
Obtíž je v tom, že kojenec s dovolením Alláha vyroste. Bude z něj mladý muž, člen společnosti, a bude se chtít oženit s dívkou, rovněž členkou dané společnosti. V takovém případě se můžeme obávat, že tato mladá dívka by mohla být jeho soukojenec, aniž by o tom věděli. On totiž nezná ostatní děti, které byly živeny sebraným mlékem. Také nezná ženy, které daly mléko. Je zakázáno, aby si vzal svoji kojnou, a je mu zakázáno, aby si vzal dcery své kojné, ať už jsou to její dcery tím, že je porodila nebo že je kojila. Kromě toho je také zakázáno, aby si vzal sestry své kojné, protože se považují za jeho tety z matčiny strany, atd.

V tomto okamžiku se musíme zastavit a chvíli přemýšlet. Zamyslíme se zejména nad třemi následujícími otázkami:

1. Proč naše legislativa zakazuje sňatek kvůli kojení?
2. Jaké musí být množství mléka, aby zákaz sňatku nabyl účinnosti?
3. Co dělat v případě pochyb o kojení?

Význam kojení
Kojením, kvůli němuž legislativa zakazuje sňatek, většina právníků mezi nimi i imámové Abu Hanífa, Málik a aš-Šáfí, rozumí kojení, v němž se mléko dostává do žaludku dítěte buď jeho ústy nebo jinak, buď cucáním prsu nebo jinak. Za kojení se považuje i když se mléko lije do úst dítěte. Někteří zacházejí ještě dále a tvrdí, že i lití mléka do nosu a další způsoby jsou také kojení.

Imám al-Layth ibn Sad, který byl současníkem imáma Málika, s tím nesouhlasil.

Učenec Ibn Qudama uvedl dva názory Málika o kojení:

1. Názor, který se nejčastěji uznává u imáma Málika a který přijala většina právníku je ten, podle něhož je zákaz manželství účinný, jakmile dojde k přijetí mléka dítětem. Pokud jde o lití mléka do úst, tvrdí, že umožňuje růst dítěte, a proto je podobné kojení z prsu. Pokud jde o lití do nosu tvrdí, že přijímání tekutiny nosem ruší půst, stejně jako kdybychom tekutinu přijali ústy. Proto také vede k zákazu manželství, protože je to jakoby dítě přijalo mléko ústy.
2. Druhý názor říká, že nalití mléka do úst nebo nosu, nezakazuje manželství, protože se liší od kojení.

Ibn Qudáma napsal v al-Mughni: „Tento druhý názor přijali Abú Bakr, Dáwúd, Ata al-Kurasi. Nalití mléka do nosu nepovažují za kojení a Alláh zakázal sňatky jen v případě kojení. Kromě toho v takovém případě není sání z prsu.“

Sám však dal přednost první možnosti, kvůli hadíthu Ibn Mas'úda, který zaznamenal Abu Dáwúd: „Kojením je jen to, co posilňuje kosti a nechává narůst tělo.“

Tento hadíth, o který se Ibn Qudáma opírá, však vůbec jeho volbu neospravedlňuje. Právě naopak. Když tento hadíth analyzujeme, uvědomíme si, že prokazuje nesprávnost jeho názoru. Tento hadíth mluví o kojení, které zakazuje sňatek. Toto kojení je definováno jako kojení, které posiluje kosti a nechává růst tělo. Tento hadíth tedy implicitně říká, že kojení v malém množství, které nemá vliv na růst dítěte, například jedno nebo dvě sání, nezakazuje sňatek. Takové kojení neposiluje kosti a nenechává růst tělo. Hadíth tedy ve skutečnosti říká, že zákaz manželství je platný pouze v případě, kdy kojení způsobí růst dítěte. A především tam musí dojít k nějakému kojení.

Ibn Qudama dále uvedl o nalití mléka do nosu: „Touto metodou se mléko dostane do těla stejně jako při kojení. V obou případech se kosti posilují a tělo roste. Z tohoto důvodu je třeba pokládat tuto metodu za kojení, které zakazuje sňatek. Kromě toho existuje analogie s přerušením půstu. Tato metoda tedy zakazuje sňatek stejně jako kojení do úst dítěte.“

Odpovídáme mu: „Kdyby důvodem k zákazu manželství kvůli kojení bylo to, že dítě roste, museli bychom dnes prohlásit, že pokud dá žena krev dítěti, nesmí si ho později vzít. Krevní transfúze má totiž na růst větší vliv než kojení. Ale náboženské zákony se nezakládají na dohadech. Dohady jsou nejlživější ze všech řečí a dohady nemohou zaujímat místo pravdy. Domnívám se, že Alláh, který dává zákony, založil zákaz sňatku soukojenců na „mateřství kojné“. Alláh Nejvyšší totiž při výčtu žen, které si muž nikdy nemůže vzít uvádí: „Vaše matky, které vás kojily, vaše soukojenky.“ Toto mateřství vysvětlené Koránem se tedy nezakládá jen na pití mléka, ale hlavně na tom, že dítě se dotýká ústy prsou své kojné, opírá si o její prsa tváře a tak se projevuje nádhera mateřské něhy a náklonnost dítěte k jeho kojné. Z tohoto mateřství se pak odvozuje bratrství na základě kojení. Mateřství je základem všeho dalšího, co z něj vyplývá.

Držme se tedy přesných slov, která použil Zákonodárce, Alláh. Všude se mluví o irda a radaah - kojení. Význam těchto slov v jazyce Koránu a sunny je jasný a průzračný. Jedná se o činnost, kdy kojná dá svůj prs dítěti, které ho uchopí do úst a saje. Slova, která Korán používají, neodkazují na žádné vstřebání mléka jinými prostředky.

Oceňuji pozici imáma Ibn Hazma. Držel se totiž doslovně testu a nesnažil se překračovat hranice, které text stanoví. Tak odhalil výklad, který je podle mě správný. Je tak přesvědčivý a tak jasný, že bych z něj rád citoval:
Pokud jde o kojení, které zakazuje sňatek, jedná se o kojení, v jehož průběhu kojenec saje z prsu kojné svými ústy. V jiných případech:

• dítě pije mléko ženy z nějaké nádoby,
• žena vytlačuje mléko z prsu a dítě ho dostane do pusy, než ho spolkne,
• mléko se smíchá s chlebem nebo jiným jídlem a dítě ho jí,
• mléko se nalije do úst, do nosu nebo do ucha,
• mléko se mu vpíchne.

Ve všech těchto případech není zákaz sňatku, i kdyby tak dítě bylo živeno celý život.

Důkazem je následující verš:

„A jsou vám zakázány jako manželky vaše matky, vaše dcery, vaše sestry, vaše tety z otcovy i matčiny strany, vaše neteře z bratrovy a sestřiny strany, vaše kojné a vaše soukojenky a matky vašich žen a vaše nevlastní dcery, jež jsou ve vaší péči a jež se narodily z žen, k nimž jste již vešli - však jestliže jste k nim nevešli, není to pro vás hříchem - a manželky vašich synů, narozených z vašeho ledví, a dále dvě sestry současně, ledaže se to stalo již v minulosti. A Bůh je věru odpouštějící, slitovný.“ [Korán, 4:23]

Kromě toho Posel Alláha (nmAž) řekl: „Kojení zakazuje stejné věci, které zakazuje příbuzenství dělohou.“
Posel Alláha (nmAž) proto zakázal sňatek jen při kojení a jen když dojde ke kojení. Kojení je jenom to, když žena dá svůj prs do úst dítěti a dítě saje ústy. Všemu ostatnímu, o čem jsme mluvili, se neříká kojení. Jedná se o výživu, pití, injekci, nalití, atd. Alláh o těchto postupech nemluvil, když říkal, co zakazuje sňatek.“

Těm, kteří nesouhlasili s jeho názorem, Ibn Hazm odpovídal následujícím hadíthem. Prorok (nmAž) řekl: „Kojí se kvůli podvýživě.“ Prorok tedy zakázal manželství, pokud došlo ke kojení, jehož cílem bylo vyřešit podvýživu. Ale nikdy nebylo řečeno nic o tom, že by bylo manželství zakázáno, pokud jsou použity jiné způsoby řešení podvýživy, například podáním jídla nebo pití.

Vidíme tedy, že názor, ke kterému se nejvíce přiklání naše srdce, je názor, který se zakládá doslovně na textech.

Když žena kojí, vytvoří se mateřské pouto mezi ní a kojencem. Toto pouto neexistuje mezi ženami, které darovaly mléko do nadace, a dítětem, které mléko vypilo.

Kromě toho nevíme, jaké množství mléka od jedné dárkyně dítě vypilo. Školy Šáfí a Hanbali tvrdí, že kojná je žena, která nakojila dítě více než pětkrát. Abu Júsuf a Hanafité tvrdí, že pokud se smíchá mléko dvou žen, považuje se za kojnou ta, která dala více mléka. Kromě toho víme, že pokud panuje nejistota o tom, kdo dítě kojil, zákaz sňatku neplatí. Ibn Qudama napsal: „Pokud existují pochyby o tom, jestli došlo ke kojení určitou ženou nebo nedošlo, nebo jestli existují pochyby o počtu kojení, zákaz sňatku se neuplatní.“

Další příklad: Mladou ženu v dětství kojila žena z určité vesnice a neví se přesně která. Tuto mladou ženu požádá o sňatek muž ze stejné vesnice, z které byla její kojná. Mohou se vzít a je to zákonné, protože není možné zakázat sňatek jen na základě pochyb.

Doporučuje se, aby žena kojila jiné děti, jen pokud je to nutné. Měla by si také zapamatovat nebo zapsat, jaké děti kojila.

Závěr:
U těchto nadací je nemožné zapsat všechny dárkyně a všechny děti a sledovat je. Kromě toho se mléko smíchá a nemůžeme zjistit, od jaké dárkyně se dítě napilo nejvíc. Dále jsou nadace veřejně prospěšné a nesmírně užitečné. Podle mého názoru je proto třeba tyto nadace podporovat a děti, které dostávají takové mléko, nepovažuji za soukojence.

Někdo by mohl namítnout, že v případě nejistoty o tom, zda je něco špatné, se tomu máme raději vyhnout. Odpovím: Ano, to je pravda, když jednotlivec rozhoduje ve své osobní záležitosti, pak může být tak preventivní, jak chce. Ale pokud se problém týká všech lidí, je lepší věci usnadnit a nekomplikovat, samozřejmě aniž bychom porušovali pevné základy našeho náboženství.

Také upozorňujeme, že pokud budeme vždy dávat přednost nejopatrnějšímu řešení, raději než abychom povolili něco jednoduchého a spravedlivého, mohli bychom dojít k tomu, že bychom udělali z náboženských zákonů prevenční zákony, které by naprosto protiřečily duchu jednoduchosti a shovívavosti, na kterém se naše náboženství zakládá.

Cesta Islámu je cesta správného středu:

„A ustanovili jsme qiblu, k níž až dosud jste se obraceli, jedině proto, abychom rozeznali ty, kdož následují posla, od těch, kdož odvracejí se od stop jeho. A není to nesnází velkou pro ty, které vede Bůh, vždyť Bůh nechce, aby zanikla víra vaše, neboť Bůh vůči lidem je blahovolný a slitovný.“ [Korán, 2:143]