Istichára je nepovinná modlitba (sunna), kterou Prorok (nmAž) předepsal pro každého, kdo chce vykonat nějaký čin, ale váhá. Vše můžeme shrnout do osmi bodů:

1. Definice
   
   Istichára v arabštině znamená hledání rady, abychom se správně rozhodli. V arabštině se říká: „Istachir Alláha jachir laka“ - hledej radu u Alláha a On tě povede (ke správnému rozhodnutí). V terminologii šarí'a znamená istichára hledání rady (ke správnému rozhodnutí) tj. hledání rady v tom, co Alláh ví nejlépe a co bude jistě nejsprávnější rozhodnutí, modlitbami nebo dua (prosbou).
2. Pravidlo
   
   Učenci se jednohlasně shodují v tom, že istichára je sunna (nepovinná modlitba patřící k Prorokovým tradicím). Důkaz, že je předepsána, pochází z tohoto hadíthu převyprávěného al-Buchárím od Džábira (nechť je s ním Alláh spokojen), který řekl: „Posel Alláha, nmAž, učíval své společníky vykonat istichára v každé záležitosti, stejně tak, jako je učil súrám z Koránu.
   Řekl: „Pokud někdo přemýšlí, jak se rozhodnout, musí ji vykonat, nechť se tedy modlí dvě raka nepovinné modlitby a pak řekne:
   
   Allahumma inní astachíruka bi 'ilmika wa astaqdiruka bi qudratika wa as-aluka min fadlika l-'azím, fa innaka taqdiru wa lá aqdir, wa ta'lamu wa lá a'lam, wa anta 'allámu al-ghujúb. Allahumma in kunta ta'lamu anna hádha l-amra (teď se má zmínit o té záležitosti) chajrun lí fí díni wa ma'áši wa 'áqibati amri (nebo 'ádžili amrí wa ádžilihi) faqdurhu lí wa jassirhu lí thumma bárik lí fíhi wa in kunta ta'alamu anna hádha l-amra šarrun lí fí díni wa ma'áši wa 'áqibati amri (nebo: fi 'ádžili amrí wa ádžilihi) fasrifhu 'anní wa asrafni 'anhu wa aqdur lí al-chajr hajthu kána thumma ardini bihi.
   
   (Ó Alláhu, prosím tě o radu z Tvých znalostí a prosím Tě o pomoc z Tvé moci a žádám Tě o tvou nesmírnou laskavost, protože ty můžeš vše, zatímco já nemohu a ty víš vše, zatímco já nevím, a Ty znáš vše nepoznané. Ó Alláhu, jestliže víš o této věci (zde se zmíníme o konkrétní záležitosti), že je prospěšná pro moji víru, můj život a konec (nebo jak pro tento tak pro onen svět), pak přisuď a ulehči ji pro mne a požehnej mě s ní. A jestliže víš o této události, že může být škodlivá pro moji víru, můj život a můj konec (nebo jak pro tento tak pro onen svět), tak ji ode mne odvrať a odvrať mne od ní a přisuď mi co je dobré, ať je to cokoliv a učiň mě býti s tím spokojený.
   (Převyprávěno al-Buchárím na několika místech v sáhihu 1166)
   
3. Moudrost jejího předepsání
   
   Důvod, proč je istichára předepsána, je odevzdání se do podřízenosti Alláhu a praktická demonstrace, že nikdo nemá sám o sobě sílu ani moc. Znamená to obrátit se k Alláhu a hledat spojení dobra tohoto i onoho světa. Abychom to mohli získat, musíme zaklepat na dveře Krále, Alláha, nechť je oslaven, a není v této záležitosti nic prospěšnějšího než modlitba s prosbou, jelikož zahrnuje uctívání Alláha i vyjádření našich potřeb. Poté, co jsme vykonali istichára, máme vykonat to, co cítíme jako nejlepší.
4. Důvody pro její vykonání
   
   V jakých situacích bychom se měli modlit istichára? Čtyři právní školy souhlasí, že je istichára předepsána v případech, kdy člověk neví, jak se má správně rozhodnout.. V záležitostech, kdy víme, co je špatné a co dobré, jako u činů uctívání, konání dobrých skutků, hříchů či zlých činů, není potřeba vykonat istichára. Ale pokud se snažíme najít pravý čas k vykonání něčeho, jako například vykonat letos hadždž, protože je zde možnost střetu s nepřítelem či nějaký problém, nebo zda jít s určitým člověkem, pak je vhodné se modlit istichára. Neměli bychom se ji modlit, pokud se jedná o záležitosti povinné, zakázané nebo zavrženíhodné (makrúh) . Istichára má co dělat s věcmi doporučenými či povolenými. Není běžně vyžadovaná ohledně věcí, které jsou doporučeny, ale spíše v případech konfliktu, kdy člověk má dvě možnosti a musí se rozhodnout s čím začít nebo co nevykonat.
5. Kdy bychom se měli isticháru modlit
   
   Člověk, který se chce modlit isticháru. by měl mít otevřenou mysl a neměl by být ještě rozhodnut. Fráze „pokud se někdo z vás rozhoduje“ ukazuje, že istichára by měla být provedena, když někdo o něčem přemýšlí, aby se k němu skrze požehnání modlitby a prosby přiblížilo to, co je dobré. Člověk by se neměl modlit istichára když už se rozhodl něco vykonat, ale není si tím jistý. Kdyby se totiž člověk modlil s každou myšlenkou, která mu přejde myslí, nepřestal by se modlit a strávil by všechen svůj čas jejím vykonáním.
6. Hledání rady před jejím vykonáním
   
   An-Nawáwí řekl: Je mustahabb (doporučeno) před modlením istichára to s někým prodiskutovat, s někým, kdo je upřímný a kdo má zkušenost, kdo je důvěryhodný ve svém náboženském závazku a znalostech.
   Alláh řekl: „a poraď se s nimi ve vašich záležitostech“ (Rod Imránův: 159)
7. Jaké súry máme recitovat během istichára
   
   Jsou zde tři názory na to, co má být recitováno během modlitby istichára:
   • Právní školy Hanafi, Máliki a Šáfi říkají, že je doporučené (mustahab) po recitování al-Fátihy recitovat súru al-Káfirún (109) v prvních dvou raka a súru al-Ichlás (112) v druhé raka.
     An-Nawáwí vysvětlil důvod: Je vhodné recitovat tyto v modlitbách, ukázat upřímnost a vyjádřit ponechání našich záležitostí na Alláhu.
     Říkají, že je povoleno přidat i jiné verše s kontextem myšlenky vykonání rozhodnutí či volby.
   • Někteří zbožní předci říkají, že k modlení istichára je dobré přidat po recitaci al-Fátihy následující verše u prvních svou raka:
     „Pán tvůj tvoří, cokoli chce, a volí, zatímco pro ně volba není. Sláva Alláhu! On vznešenější je než to, co k Němu přidružují. Pán tvůj dobře ví, co hrudi jejich skrývají, i to, co najevo dávají. On je Alláh a není božstva kromě Něho, Jemu náleží chvála na tomto i onom světě a Jemu přísluší rozhodnutí a k Němu budete navráceni.“ (28: 68-70)
     A tyto následující verše v druhé raka:
     „A ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Alláh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Alláha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním.“ (33: 36)
   • Hanbali a někteří učenci neurčují žádné určité verše k recitaci při modlení istichára.

8. Kdy máme recitovat prosbu (dua)
   
   Hanafi, Máliki, Šafi a Hanbali se shodli, že dua by mělo být recitováno ihned po modlitbě. Toto je v souladu s tím, co bylo převyprávěno Poslem Alláha, nmAž v hadíthu.
   
   Šejch islámu Ibn Tajmija řekl ve al-Fatawa al-Kubra na otázku zda má být dua recitována během modlitby a nebo po závěrečném pozdravu následující:
   „Je povoleno recitovat dua istichára před či po pozdravu, ať se již modlíme istichára či jinou modlitbu. Recitování dua před pozdravem je preferováno, jelikož Prorok, nmAž, recitoval před pozdravem hodně dua, modlící se je před vyslovením pozdravu stále ve stavu modlitby, proto je lépe recitovat dua v této době.“