FATWY
Název: OTROCTVÍ
Odpovídá: Dr. Sayyid Abu Ala Al Mawdudi
Zdroj: Islamophile.org
Otázka: Nemuslim se mě zeptal, jak může islám dovolovat něco tak strašného jako otroctví. Nevím, co mám odpovědět.
Odpověď
Ve jménu Alláha milosrdného slitovného

Je samozřejmé, že otroctví je akt, který člověka ponižuje. Je to vážný útok na jeho lidská práva, protože ho vystavuje ponižování a špatnému zacházení. Kromě toho je člověk postaven na úroveň pouhého zboží, které se nakupuje a prodává.

Je zbytečné připomínat, že islám je náboženství, které neustále vyzývá k ochraně člověka a jeho důstojnosti a odsuzuje otroctví. Všechna pravidla a učení islámu jasně stanoví, že islám je proti tomu, aby byl člověk v otroctví.

Úryvek z knihy„Lidská práva v islámu“ od Abu Ala Al Mawdudiho:
Islám jasně a kategoricky zakazuje primitivní zvyk chytit svobodného člověka a udělat z něj otroka nebo ho prodat jako otroka. Prorok (nmAž) jasně řekl: „V den soudu budu nepřítelem tří skupin lidí“ a jednou z těchto skupin citoval „toho, kdo zotročí svobodného člověka, pak ho prodá a vezme si peníze.“ (Buchárí, Ibn Madžah). Prorok (nmAž) se tady vyjádřil naprosto obecně - neomezil svá slova na nějaký národ nebo příslušníky nějakého náboženství.

Evropané jsou velice hrdí na to, že zrušili otroctví. I když to udělali teprve v 19. století. Celá staletí před tím však v Africe chytali ve velkém miliony lidí a odváželi je do nových kolonií jako zvířata. Svědčí o tom knihy, které napsali sami Evropané.

Obchod s otroky trval 350 let. Západní autoři odhadují, že od roku 1680 do roku 1786 bylo jen pro odvoz do britských kolonií chyceno 20 miliónů otroků. O lodích, na kterých byli otroci převáženi, a o úmrtnosti na nich snad ani není nutné mluvit.

Evropané tedy zotročili milióny a milióny lidí a vytýkají muslimům otroctví? To je jako kdyby zločinec obviňoval nevinného.

Teď se rychle podívejme na postavení a povahu otroctví v islámu.
Islám se snažil vyřešit problém otroků, kteří byli v Arábii, tím, že podporoval osvobozování otroků. Muslimům bylo řečeno, že pro nápravu svých hříchů musejí propouštět své otroky. Když člověk propustil otroka jen tak, z vlastní vůle, bylo to považováno za velice bohulibý čin. Prorok (nmAž) dokonce řekl, že údy člověka, který osvobodí otroka, budou chráněny před ohněm.
Tato politika vedla k tomu, že za chalifátů čtyř prvních chalífů byli v Arábii osvobozeni všichni bývalí otroci. Sám Prorok (nmAž) osvobodil 63 otroků, ‘A´iša 67, ‘Abbás 70, ‘Abdalláh Ibn ‘Umar 1 000, ‘Abdarahman koupil 30 000 otroků a osvobodil je. Jiní společníci Proroka (nmAž) také osvobodili velké množství otroků.

Problém otroctví v Arábii se tak vyřešil během třiceti nebo čtyřiceti let. Potom byla v islámské společnosti zachována jen jedna forma otroctví - váleční zajatci zajatí na válečném poli. Tyto válečné zajatce živila muslimská vláda, dokud nepřátelská vláda nesouhlasila s tím, že je vymění za muslimské zajatce nebo za výkupné. Pokud válečné zajatce nikdo nevyměnil za muslimské zajatce ani je nevykoupil, rozdělil je stát mezi vojáky, kteří je chytili. Bylo to určitě lidštější, než je držet v nějakých koncentračních táborech. Pokud byly chyceny ženy a nikdo je nevykoupil, byly také přiděleny jednomu vojákovi, žádné zajaté ženy nebyly nuceny k prostituci.
Islám válečné zajatce neizoluje krutým způsobem, ale raději je rozmístí mezi populaci, aby byli ve styku s ostatními lidmi. Kromě toho má majitel otroka povinnost s ním dobře zacházet. Výsledkem bylo to, že mnozí muži, kteří byli zajati ve válce, ve styku s muslimy přestoupili na islám a často měli slavné potomky - imámy, právníky, státníky, generály.

Dnešní zkušenosti ukazují, že pokud jsou zajati vojáci, jejichž vláda je velice slabá a nemá možnost vyjednat jejich návrat, zachází se s takovými válečnými zajatci hůře než s otroky. Může nám snad někdo něco říct o osudech lidí, kteří byli zajati v Rusku během druhé světové války? Možná ani otroci, kteří stavěli pyramidy, nepracovali za tak krutých podmínek jako vězni na Sibiři. A jak se zacházelo s válečnými zajatci Němců a Japonců?

Alláh Všemohoucí ví nejlépe.