Lhostejnost vůči Alláhu (2.díl)

Datum: 23. 04. 2004
Imám: Karam Badawy

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
potom, co jsme si v minulém setkání řekli o některých příčinách lhostejnosti k Alláhu, se dnes seznámíme se způsoby léčby. V posledním kázání jsme požádali všechny muslimy, aby začali pátrat po příčinách lhostejnosti v sobě samých. Zjistili jsme, že míra zasažení touto chorobou je rozdílná, někteří jí trpí méně a jiní více. Obecně se však dá říci, že procento výskytu této nemoci je vyšší v zemích, ve kterých je velké množství pokušení a lákadel. Dnes se proto pokusíme objasnit několik způsobů, jak probudit srdce těchto lhostejných lidí.

Praktické způsoby léčby

  1. Trvale dbát a plnit povinnosti, které máme přímo od Alláha (fard) , a to co nejlépe a nejsprávněji. Zvláště pět povinných denních modliteb, které hodně muslimů dnes bohužel zanedbává – a příkladů máme a vidíme hodně. Někteří se modlí tak rychle, že ve své modlitbě nedosáhne žádné pokory a modlitbu odbývá. Jiní se zase modlí některé časy nebo dny a vynechávají jiné. Další odkládají všechny modlitby na večer, kdy se je všechny pomodlí najednou. A skutečnou katastrofou jsou ti, kteří ji zanedbali úplně. To přesto, že Alláh v Koránu říká ve významu:
    „Po nich však následovali nástupci, kteří modlitbu opustili a jen vášně své sledovali, a ti se setkají s Bludem“ (súra 19, verš 59)
    Blud je název údolí v samotném dně pekla, před kterým žádají ochranu od Alláha všechna ostatní údolí. Dbát na modlitbu znamená vykonat každou ve svém určeném čase, a to s pokorným srdcem a správným způsobem – a tím se probudí ona lhostejná srdce.
    Prorok (sAs) říká ve výroku: „Kdo dbá na tyto povinné modlitby, nebude zapsán mezi lhostejné.“ (Abú Hurajra, sbírky Al-Hakim a Ibn-Chuzajma).
    V souvislosti s modlitbou bych rád připomněl všem a vyzval je, aby více dbali na účast na páteční modlitbě, neboť v této zemi trpíme obrovskou neúčastí na páteční modlitbě, ať už je to kvůli studiu, práci nebo z jiných důvodů. A mějte se na pozoru před opomíjením páteční modlitby, protože častá neúčast na pátečních kázáních umrtvuje srdce.
    Prorok (sAs) řekl: „Když někteří lidé nepřestanou s neúčastí na pátečních kázáních, Alláh zapečetí jejich srdce a stanou se lhostejnými.“ (sbírka Muslim).
  2. Dbát na připomínání Alláha (dhikr) , neboť dhikr přináší do lidského srdce klid a spokojenost a chrání člověka před pokušeními a špatnostmi.
    Alláh říká v Koránu v popisu správných věřících ve významu: „a ty, kdož uvěřili a jejich srdce se uklidňují při vzpomínce na Alláha – jak jinak, než vzpomínkou na Alláha se mohou srdce uklidnit.“ (súra 13, verš 28)
    a také řekl ve významu: „Vy, kteří věříte! Vzývejte hojně Alláha a chvalte Jej za jitra a za večera!“ (súra 33, verše 41-42).
    Alláh nám objasnil, že v dhikru se skrývá ochrana muslima před lhostejností k Alláhu.
    Alláh řekl ve významu: „A vzpomínej na Pána svého v duši své pokorně a bázlivě a polohlasitě za jitra i za večera a nebuď jedním z těch, kdož jsou lhostejní.“ (súra 7, verš 205).
    Prorok (sAs) řekl: „Rozdíl mezi tím, kdo si připomíná Alláha a tím, kdo si Ho nepřipomíná, je jako rozdíl mezi živým a mrtvým.“ (Sahíh al-Buchárí).
    Dhikr je jedním z nejsnazších způsobů uctívání a zároveň jedním z nejtěžších na vahách v Soudný den – a možností dhikru máme hodně. Např. čtení Koránu je dhikr, kterým muslim získává za každé přečtené písmeno deset dobrých skutků a zároveň se ochrání před lhostejností.
    Prorok (sAs) řekl: „Kdo v noci přečte deset veršů, nebude zapsán mezi lhostejné. “ (vyprávěl Abú Hurajra, sbírka Al-Hakim).
    K dhikru patří také prosby o odpuštění (du´á) , a jiné.
  3. Časté připomínání si smrti, která je stanicí, ke které dojdeme úplně všichni. A přesto na ni muslimové bohužel zapomínají, ba dokonce se bojí o ní mluvit. A důvodem toho je velké množství hříchů.
    Prorok (sAs) říká: „Připomínejte si často smrt.“
    Velmi se divím, jak můžeme zapomínat na smrt, když denně vidíme umírat mučedníky v Iráku a Palestině. Jak můžeme zapomenout na smrt, když často vidíme umírat zdravé dříve než nemocné, a mladé dříve než staré.
    Jedna žena přišla k Áiše (rAa) a stěžovala si, že má tvrdé srdce. Áiša jí poradila: „Připomínej si často smrt a tvé srdce změkne.“ Když tak žena učinila, její srdce skutečně změklo a přišla k Áiše, aby jí poděkovala.
    Generace, která následovala hned po Proroku (sAs) si připomínala smrt praktickými způsoby, aby jejich srdce změkla. Jeden z tábi´ín jménem Rabí´a si doma vykopal hrob, a pokaždé, když se mu zdálo, že je jeho srdce tvrdé, lehl si do něj a zůstal tam hodinu, pak přečetl tyto verše z Koránu:
    A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: „Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná, že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!“ Však pozor! Toto jsou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni. (súra 23, verš 99-100).
    A když pak Rabí´a z hrobu vstane, řekne: „Rabí´i (volá sám sebe), teď jsi se vrátil, tak konej (tedy dobro) dříve, než nastane den, kdy už se nebudeš moct vrátit.“ A není na škodu, pokud má někdo velmi tvrdé srdce, aby něco takového vyzkoušel. Vždyť to udělal Rabí´a, přesto, že byl velmi aktivní v uctívání.

Další obranou proti lhostejnosti vůči Alláhu je:

  1. Dbát na pravidelné návštěvy mešit
  2. Vybírat si dobré přátele a vyhýbat se těm špatným
  3. Zvýšit aktivitu v nepovinných způsobech uctívání (nepovinný půst, sadaqa, nepovinné modlitby)

A nakonec prosíme Alláha, aby probudil naše srdce a neučinil je tvrdými a aby nás vedl cestou poslušnosti a cestou, která vede k Jeho spokojenosti s námi.