Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Bratři a sestry, buďte zbožní a pokorní k Alláhovi a držte se pevně svého náboženství, jak poručil náš Pán. Toto je naše třetí setkání, ve kterém si budeme dále povídat o upřímnosti ve víře, o této nádherné vlastnosti. V předchozím setkání jsme si uvedli, jaký užitek a odměnu nám tato vlastnost může přinést, a dnes si promítneme praktické kroky, které pomohou každému muslimovi dosáhnout upřímnosti ve víře a zároveň jejího dodržování v tomto životě.
K nim patří:
Přání činit veškerá uctívání a dobré činy v tomto životě z lásky k Alláhovi a k Jeho spokojenosti a zároveň se mít na pozoru, aby tyto činy nebyly vykonávány s úmyslem, aby byly vidět či být za to všechno chválen ostatními lidmi. Pouze Alláh Všemohoucí je nám prospěšný či škodící a lidé nemají tu moc přivést dobro či užitek nebo zlo či škodu.
Je třeba se mít na pozoru před sebevychvalováním a pýchou nad vykonaným činem. Alláh se o tom zmiňuje v súře 3 - "Áli ‘Imrán" - Rod Imránův, ve verši 188: "Nedomnívejte se, že ti, kdož se radují z toho, co provedli, a rádi se nechávají chválit za to, co vůbec neudělali. Nedomnívejte se, že tito jsou bezpečni před trestem. Pro ně je určen trest bolestný." A ve verši 32 ze súry 53 -"an-nadžm" - Hvězda zase říká: "...Nepovažujte tedy sebe za očištěné a On nejlépe zná ty, kdo jsou bohabojní." Dokonce i přímá chvála od muslimského bratra v přítomnosti chváleného je nepřijatelná, jak nás učil Posel Alláhův (SAW). V jednom stvrzeném výroku se říká: "Jestliže spatříte ty, kdo chválí, hoďte na jejich obličeje zeminu." K tomuto výroku se váže jeden příběh, který se vypravuje v sunnách Abú Dáwúda, že jeden muž přišel k ‘Uthmánu bin ‘Affánovi a začal ho chválit. Na to Al-Miqdád ibn al-Aswad vzal do ruky zeminu a hodil ji na obličej tohoto muže a řekl: "Posel Alláhův (SAW) řekl: Jestliže spatříte ty, kdo chválí, hoďte na jejich obličeje zeminu." Bezesporu je chvástání a sebechvála v rozporu s upřímností ve víře a tuto krásnou vlastnost přímo ničí. Jsme svědky toho, jak někteří lidé ve snaze vykonat nějaký velký čin či například požádat nějakou dívku o ruku, začnou sebe vychvalovat a připisují si činy, které nikdy neudělali, jen aby podali o sobě ten nejlepší obraz a nezmíní žádnou ze svých záporných vlastností. A to je samozřejmě v rozporu s upřímností ve víře. Proto jednou ze známek upřímného muslima je, když o sobě a o svých činech vykonaných pro druhé mluví co nejméně nebo se to dokonce snaží zakrýt. Například když muslim přispěje do stavby mešity a lidé ho začnou za to chválit, jeho odpověď by měla být taková, že tento čin a snahu přisoudí svým muslimským bratrům a řekne, že stavba mešity je výsledkem společné práce muslimů v této zemi a že on byl pouze jedním z nich. A takto vypadá upřímný věřící.
Jedním z praktických kroků, kterým se uskutečňuje upřímnost ve víře, je zbavení se pocitu opovržení, výsměchu či povýšení nad názory ostatních. Někteří lidé se vysmívají ostatním, když mají jiný názor či přijdou s nápadem, který si ani nevyslechnou a nedávají mu velkou hodnotu. Proč je tomu tak? Jelikož ten dotyčný je například mladší, nebo má nižší pracovní postavení, je chudý a tak podobně. A takoví lidé jsou obtěžkáni vážným a velkým břemenem, a tím je činění rozdílů mezi lidmi v jednání, a to podle jejich společenského postavení. Pak vidíme takového člověka usmívat se na toho, který je majetný, vidíme ho, jak mu naslouchá a plní jeho nápady či příkazy. Kdyby však k němu přišel člověk skromný a nemajetný a předložil mu svůj pohled či názor, začne se mu vysmívat či opovrhovat jím. A toto je znamení toho, že tento člověk nenašel cestu k upřímnosti ve víře a že mu ušla jedna důležitá skutečnost, že chudí muslimové v tomto životě předběhnou majetné a budou jako první vcházet do Ráje v posmrtném životě. V Sahíh Muslim podle vyprávění ‘Abdulláha bin ‘Amru bin al-‘Áse, Posel Alláhův (SAW) řekl: "Chudí z emigrantů (vystěhovalců) předběhnou majetné do Ráje v Den zmrtvýchvstání." Imám Ibn Hadžr Al-Asqalání řekl v knize "FATH AL-BÁRÍ ŠARH SAHÍH AL-BUCHÁRÍ", že "bohatí a majetní lidé mají zákaz vstupu do Ráje společně s chudými, dokud nebude s nimi zúčtováno, co konali se svým majetkem."
V Sahíh Al-Buchárí a Muslimovi podle vyprávění Ibn ‘Abbáse (nechť je Alláh s ním spokojen), Posel Alláhův (SAW) řekl: "Podíval jsem se do Ráje a zjistil jsem, že jeho obyvatelé jsou většinou chudí a podíval jsem se do Ohně a zjistil jsem, že jeho obyvatelé jsou většinou ženy." Dále se objevuje další vyprávění podle Hárithy bin Wahba, že Posel Alláhův (SAW) řekl: "Mám vás zpravit o obyvatelích Ráje? Řekli: Ano. Řekl: Každý utiskovaný, kdyby přísahal na Alláha, bude jistě Alláhem vyslyšen." Tito lidé budou většinou obývat Ráj. Proto se milí bratři a sestry mějte všichni na pozoru, abyste neponížili či se nevysmáli někomu, kdo má možná větší úctu a postavení u Alláha než vy sami.
Jednou z věcí, která nám pomůže dosáhnout upřímnosti ve víře je nezávidět druhému to, co má. A právě tato vlastnost, kdy se člověk zabývá obživou a bohatstvím, které Alláh uštědřil druhým, oddaluje muslima od upřímnosti ve víře. Někteří lidé neustále pozorují druhé a porovnávají svou práci a námahu, kterou musí vynaložit v zaměstnání a přitom jejich finanční odměna je menší než u těch druhých, kteří pracují méně hodin a nevynakládají takovou energii ve své práci. Kdyby však ve své víře byli tito lidé upřímní, jistě by je Alláh odměnil a obdaroval a dal jim pocit spokojenosti s tím, čím je v jejich životě obdařil.
Nejlepší způsob, jak dosáhnout pravé upřímnosti ve víře, je utajení vlastního uctívání a dobrých činů před ostatními. V jednom hadísu se mluví o sedmi lidech, kteří budou v Soudný den stát ve stínu Alláhova trůnu, v den, kde není žádného stínu kromě Jeho (trůnu) a patří k nim i: "Muž, který dal almužnu a utajil to tak, že jeho levice nevěděla, co pravice vydala." Alláh říká v súře 2 - "al-Baqara" - Kráva, ve verši 271: "Jestliže dáváte almužny veřejně, je to krásné, jestliže to však činíte skrytě a dáváte chudým, je to pro vás lepší a vymaže vám to špatné skutky vaše. A Alláh je dobře zpraven o tom, co činíte."
To byly některé důležité kroky, které nám mohou pomoci dosáhnout upřímnosti ve víře. Proto vás, milí bratři a sestry, zvu, abyste se jich ujali a praktikovali je ve svém životě, a prosíme Alláha Všemohoucího, aby nám usnadnil uskutečnit tuto upřímnost v našich slovech a činech, jelikož On je nablízku a naše prosby vyslyší.