Prosba k Bohu (1.díl)

Datum: 17. 01. 2003
Imám: Karam Badawy

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Milí bratři a sestry v islámu,
du´á – prosba k Bohu – je zbraň v rukou věřícího a rovněž vytváří nejpevnější pouto mezi služebníkem a Bohem. Du´á je prostředek k plnění přání a uskutečnění požadavků věřícího a také způsob odstraňování těžkostí a zármutků. Je žádoucí, až by se dalo říci povinné, prosit Alláha. Alláh rád uslyší prosby svého služebníka. Splnění přání bez prosby k Bohu není možné. Odpověď je na prosbě závislá. Alláh říká v Koránu:
Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí.“ (2:186) a také : „I pravil Pán váš: ‚Vzývejte Mne a Já vás vyslyším! Ti, kdo se pyšně povyšují nad uctívání, ti věru vejdou do pekla, kde budou poníženi.“ (40:60)
Od Nocmána ben Bašír, nechť v nich Bůh nalezne zalíbení, řekl, že Posel Boží (s.A.s.) řekl: „Věru, že du´á – prosba k Bohu – je uctívání a potom četl verš: „Pravil Pán váš, vzývejte mne a Já vás vyslyším.“ Vyprávěl Abú Dávúd a Tirmidzí. V jiném výroku od Anase ben Málika, že Posel Boží (s.A.s.) řekl: „Du´á je mozkem uctívání.“ Vyprávěl Tirmidzí.

Jaké jsou plody prosby: prosbou by muslim mohl hodně získat. Mnoho svých přání a požadavků nebo alespoň část z nich by mohla být skrze prosbu zrealizována.
1) prosba buď člověku přinese splnění jeho tužeb nebo od něho odstraní a odežene zlé věci či škodlivé úmysly. A to je hlavní cíl prosby.
2) Bůh odstraní prostřednictvím prosby od služebníka zlo či pohromu, která by ho už málem postihla, nebýt právě prosby.
3) Za prosbu k Bohu bude člověk odměněn, protože du´á je jedním ze způsobů uctívání Boha.

Nutnost zachování du´á při stavu pohody i v neštěstí.
Nesmíme omezovat prosby k Bohu jen na těžké chvíle, kdy by se mohlo zdát, že se zvyšuje šance na přijetí prosby, že na ni Bůh odpoví. Prosba k Bohu by měla být každodenní praxí muslima ať se cítí dobře nebo nikoliv. Mnoho muslimů vzývá Alláha pouze v době úzkosti, nepohody v době postihnutí neštěstím či nějakým neduhem. Když se jeho stav zlepší, vše se uvede do starých kolejí, člověk zapomene na své prosby a na vděčnost, kterou je povinován Bohu. Přetrhne se pouto s Bohem a člověk pak snadno může upadnout v hřích. Tento čin, zapomnění, připomíná zvyk nevěřících, jejichž příběh je připomenut v Koránu:
A když plují na lodi, vzývají Boha a upřímně Mu zasvěcují svou víru, když však je potom na souši zachrání, hle, modloslužebníky se stávají, aby ukázali svůj nevděk za to, co jsme jim dali, a aby si jen užívali – však záhy se dozví!“ (29:65) Opravdový věřící upřímně vzývá Boha při těžkosti i úlevě. Setrvá ve své prosbě až Bůh jeho volání vyslyší a odpoví na něj.
Od Abí Hurajry, nechť v něm Bůh nalezne zalíbení, že Prorok (s.A.s.) řekl, kdo si přeje, aby Bůh vyslyšel jeho prosby v dobách těžkosti, musí mnoho Boha vzývat v době úlevy. Vyprávěl Tirmidzí.

Jaké mohou být příčiny nepřijetí prosby k Bohu?
Aby byla naše prosba, výzva či žádost od Boha přijata, musíme se vyhnout těmto věcem:
1) opomenutí a zanedbání srdce ve vztahu k Bohu a nezapojení srdce při prosbě. Takový člověk pouze odříká pár vět bez procítění významu a obsahu.
2) nejistota, že prosba bude přijata, byť jen na chvíli, a pochybnost o Božím milosrdenství a Jeho štědrosti a Jeho slibu, že přijme prosby svých služebníků. Bylo vyprávěno ve výroku: „Vzývejte Boha a buďte si jisti, že Bůh vyslyší vaši prosbu.“ Vyprávěl Hákim.
3) nejvíce odsouzeníhodný hřích v tomto případě je žít z nedovoleného a jakýmkoliv způsobem odcizeného majetku. A toto je odvozeno z výroku ve vyprávění Muslima, že muž natahoval k prosbě k Bohu své ruce a říkal – ó Bože, ó Bože – ale jeho potrava pocházela z nedovoleného zdroje, jeho nápoje pocházely z nedovoleného zdroje, byl oblečen v šat z nedovoleného zdroje a byl i vychován a živen z nedovoleného zdroje, jak může tedy být od něho přijato volání k Bohu?
4) pospíchání na odpověď a při opoždění odpovědi být zoufalý. Od Abí Hurajry, že Posel Boží (s.A.s.) řekl: „Bude odpovězeno (od Boha) tomu, kdo na odpověď nepospíchá. Řekne (ten, kdo je zoufalý) prosil jsem Boha, ale On mi neodpověděl.“ Všichni se na něm shodují.
5) žádat du´á ve špatném smyslu, přát si něco zlého. Žádat Boha, aby ublížil ostatním muslimům či přivodil jim těžkosti. Vyprávěno od Proroka (s.A.s.), (vyprávěl Muslim): „Bude vyslyšen služebník až do okamžiku, kdy bude žádat něco špatného, či chtít zpřetrhat příbuzenská pouta.“

Na závěr vám připomenu, že nám muslimům byla od Boha svěřena povinnost hlavně vůči našim utlačovaným bratrům a prosit za zlepšení jejich situace.
Nesmíme zapomenout hlavně na naše bratry v Palestině, kteří žijí pod okupací. Nesmíme zapomenout nejen na ně, ale i na mešitu v Al-Qudsu a prosba za ně je to nejmenší, co muslim může pro své utlačované bratry udělat a také to nejlehčí. A muslim, který se o své trpící bratry nestará, nezajímá se o ně a neprosí Boha za ně, je hříšník. Prosba muslima na pomoc svému bratru ve víře je vždy vyslyšena a muslim za ni bude odměněn. To vyplývá z výroku: „Vždy když muslim prosí za svého nepřítomného bratra, tak říká anděl – a tobě totéž (co jsi přál svému bratru).“ Vyprávěl Muslim.
Ó Bože, dopřej rychlé vítězství a osvobození našim bratrům v Palestině.