Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Alláh (‘azza wa džal) obdaroval člověka mnohými dary v pozemském životě, avšak tím největším darem je dar Islámu, skrze kterého nás seznámil s cestou dobra a správného vedení, světla, úspěchu a štěstí.
Alláh řekl v súře 3: Áli ‘Imrán: Rod Imránův, ve verši 19: „Náboženstvím jedním u Alláha jest věru Islám. Ti, jimž dáno bylo Písmo, se dostali do sporu teprve tehdy, když přišlo k nim vědění, následkem vzájemné řevnivosti. A kdo nevěří ve znamení Alláhovy, zjistí, že Alláh věru je rychlejší v účtování.“
Alláh také řekl v súře Rod Imránův, ve verši 85: „Kdo touží po jiném náboženství než po Islámu, nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí."
Abychom mohli za něj děkovat Alláhovi, je třeba tento dar ochraňovat, pevně se ho držet a dodržovat jeho zásady až do smrti.
Alláh Nejvyšší v súře 2: al Baqara: Kráva, ve verši 132 řekl: „A odkázal víru tuto Abrahám synům svým, a také Jakub pravil: ‚Synové moji, Alláh pro vás věru vyvolil náboženství, a proto nesmíte zemřít, aniž se do vůle Jeho odevzdáte!‘“
Bohužel ale v poslední době jsou lidé, kteří mají společného s Islámem pouze muslimské jméno a nebo je to tak, že se narodili muslimským rodičům, ale ve skutečnosti nedodržují nic z povinností daných Islámem. Ba co více, islámské právo nemá místo v jejich životě, naopak, stydí se za svou identitu. Tento druh muslimů je hlavním důvodem v zaostávání muslimské ummy.
Islám nepředstavují pouhá hesla, ale představují ho slova a činy, jejichž hodnota se znásobuje skrze pokoru a nebo naopak se snižuje skrze hříchy. Pouhá příslušnost k Islámu bez činů nestačí člověku k dosažení Ráje a záchraně před Ohněm. Proto nalezneme v mnoha verších Koránu spojitost mezi vírou a dobrými činy.
Alláh říká v súře 103: al-‘Asr: Osud, ve verších 1-3: „Při osudu! Věru že člověk spěje v záhubu! Kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali a vzájemně se k pravdě a neochvějnosti nabádali.“
Také řekl v súře 18: al-Kahf: Jeskyně, ve verši 30: „Ti však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, budou odměněni, a nedopustíme, aby se ztratila odměna těch, kdož dobré činili.“
Ve stejné súře ve verši 107 také říká: „Však věru ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou mít zahrady rajské obydlím.“
A v súře 19: Mariam: Marie, ve verši 96 také říká: „Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm věru Milosrdný lásku Svou poskytne.“
A v súře 20: Tá Há, ve verši 112 řekl: „A kdo zbožné skutky činil a přitom věřící byl, ten nemusí se obávat ani křivdy, ani poškození.“
A v súře 46: al-Ahqáf: Přesypy, ve verši 19 Alláh Nejvyšší řekl: „A každému se dostane hodnosti podle toho, co vykonal, a Alláh je odmění za jejich činy a nebude jim ukřivděno.“
A v súře 99: al-Zalzala: Zemětřesení, ve verších 7-8 řekl: „A kdo učinil dobra jen za váhu prášku, uzří je, a kdo učinil zla jen za váhu prášku, uzří je.“
Tudíž všechny tyto koránské verše ujišťují, že pouze dobré skutky pomohou člověku dne Zmrtvýchvstání.
A potvrdil to také Posel Alláhův (mír s ním) ve svém výroku, ve kterém řekl: „Jestliže syn Adamův zemře, všechny jeho skutky se zastaví, kromě tří: trvající almužny (sadaqa džárija) nebo užitečného vědění nebo dobrého potomka žádoucího Alláha o odpuštění za své rodiče.“ A brána dobrých skutků je stále pro nás všechny otevřena, bratři a sestry, dokud stále žijeme.
Alláh Nejvyšší řekl v súře 15: al-Hidžr, ve verši 99: „A Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde!“
A ve výroku se říká: „Jestliže nastane Zmrtvýchvstání a v rukou některých z lidí bude sazenice, nechť ji zasadí.“
Tudíž dobré skutky jsou praktickým důkazem, kterým člověk dokazuje, že je muslim, který dodržuje svou víru věrně a správně a plní to, co Alláh přikazuje a oddaluje se od toho, co Alláh zakazuje. A to představuje tu skutečnou potravu víry Dne zmrtvýchvstání a oddaluje od něj v pozemském životě neštěstí. Proto člověk, který se zdráhal v konání dobrých skutků si po své smrti přeje, kéž by se mohl navrátit a učinit více dobrých skutků.
Alláh Nejvyšší řekl v súře 23: al-Mu'minún: Věřící, ve verších 97-100: Rci: „Pane můj, utíkám se k Tobě před satanů našeptáváním a utíkám se k Tobě, Pane můj, před jejich přiblížením!“ A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: „Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!“ Však pozor! To jsou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.
Jednou byl Hassan al-Basrí (nechť je Alláh s ním spokojen) u pohřbu. Když byl muž pohřben, al-Hassan se otočil k jednomu starci a zeptal se ho: „Chci se tě zeptat, myslíš si, že tento zemřelý si přeje navrátit se do pozemského života a žádat Alláha o odpuštění a udělat více dobrých skutků?“ Stařec odpověděl: „Při Alláhu, ano.“ Na to al-Hassan řekl: „Proč bychom neměli toužit po konání dobrých skutků jako tento zemřelý muž. Vskutku je to ponaučení pro ty, kdož svědomití jsou.“
Proto se obrňte vírou a znásobte svůj seznam o další dobré skutky, které uspokojí Milosrdného ve vašem pozemském životě a berte si z nich potravu, kterou budete potřebovat na setkání s vaším Pánem. Dbejte na vaše náboženství a buďte v něm pevní a dodržuje jeho zásady. Prosíme Alláha, aby to od nás přijal, jelikož On je na blízku a naše prosby vyslyší.