Očištění duše
Datum: 21. 02. 2003
Imám: Karam Badawy
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Milí bratři a sestry v islámu,
právem každé duše vůči člověku je, aby byla očišťována a zušlechťována. Tím, že je duše očišťována a zušlechťována je vyvýšena v poslušnosti v tomto světě a také směřuje k vysokému stupni v ráji. Pokud chce člověk ušetřit svou duši utrpení v pekelném ohni, musí ji oddálit od pokušení a od konání hříchů.
Řekl Bůh nejvyšší: „Při duši a při tom, kdo jí dal vyrovnanost a vdechl jí hříšnost a bohabojnost! Kdo ji očistí, ten jistě vydělá, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá.“ (91:7-10)
Je na každém muslimovi, aby spěchal očišťovat svou duši při každé příležitosti. Je to také znakem vyšší poslušnosti Boha.
Povězme si, jakým způsobem bychom měli očišťovat svou duši?
1) Pokáním. Myslí se tím zanechání všech hříchů a špatností, litovat předešlých hříchů a mít v úmyslu se k nim nevracet. Bylo vyprávěno v Sahíh Muslim: „Věru že Bůh rozprostírá svou dlaň v noci, aby se hříšník mohl kát z hříchů (kterých se dopustil) přes den a rozprostírá svou dlaň ve dne, aby se hříšník mohl kát z hříchů, kterých se dopustil v noci, až do doby, kdy slunce vyjde na západě.“ Alláh také řekl v Koránu: „A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení!“ (24:31)
2) Sebekontrolou. Být vyrovnaný a bdít nad svou duší, protože vše co děláme, Bůh vidí. Musíme vést svou duši tak, aby byla poslušná Bohu. Jak řekl Bůh nejvyšší: „Vězte, že Bůh dobře zná, co skryto je ve vašich duších!“ (2:235) a také: „Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.“ (4:1) Výsledkem sebekontroly, pokud je upřímná, je dobře konaná práce pro Boha. Člověk, který kontroluje svou duši, dělá svou práci dobře, protože ví, že Bůh ho vidí. Náš Prorok (s.A.s.) definoval ihsán jako uctívání Boha jako když ho vidíš. A i když Ho nevidíš, On tě vidí.
Abdullah ben Al Mubárak jednoho dne řekl jednomu muži: „Měj se na pozoru (kontroluj se) před Bohem, člověče.“ Muž se zeptal: „Jak se mám mít na pozoru?“ Řekl: „Chovej se vždy ve svém životě tak, jako bys stál před Bohem.“
Podle jiného příběhu manželka velmože, když se jednou ocitla o samotě s prorokem Josefem (a.s.) a chtěla jej svádět, nejprve zakryla tvář sochy – modly, aby socha neviděla, co žena chystá dělat. Josef jí řekl: „Stydíš se před kusem kamene, a nestydíš se před Vládcem a Samovládným?“ A právě toto je nejpřínosnější na sebekontrole. Ochrání lidskou duši před konáním hříchů a napomáhá v poslušnosti k Bohu.
3) Účtování nad sebou samým. To vyjadřuje praktický způsob k očištění a zušlechtění duše. Řekl Bůh nejvyšší: „Nechť duše každá popatří na to, co si již dříve připravila pro zítřek. Bojte se Boha, vždyť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.“ (59:18) Je to tedy vždy příkaz od Boha, účtovat sám nad sebou. Bylo řečeno o Omaru ibn Chattábovi, že když nastala noc, bil se v nohy, sám sobě vyčinil, ptajíc se: co jste (nohy) dnes dělaly? A také o něm bylo vyprávěno, že jednoho dne se nepomodlil modlitbu asr společně v mešitě a odčinil to almužnou – pozemkem v hodnotě 200 000 dirhamů. Chtěl tím sám se sebou zúčtovat a očistit svou duši. Proto musíme zpytovat své svědomí každý den před spaním, projít si uplynulý den a zamyslet se nad tím, co jsem dnes udělal, jak jsem se modlil, jak jsem na tom s hříchy. Současníci Proroka (s.A.s.) i učenci Islámu byli takoví. Hodnotili sami sebe každý den. Řekl Bůh nejvyšší: „Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil, ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.“ (79:40-41)
4) Úsilí – je čtvrtým způsobem pro očištění své duše - úsilí v konání poslušnosti, trpělivosti a úsilí vzdálit se hříchům. Lidská duše má totiž přirozený sklon utéci se k hříchu. Řekl Bůh Nejvyšší: „Vždyť věru duše neustále nabádá ke špatnostem,...“ (12:53) Jelikož tato přirozená touha sklouznout k hříchu je vlastní každému člověku, musíme duši nasměrovat k poslušnosti k Bohu. Bůh řekl: „Ty, kdož kvůli Nám se usilovně snaží, ty věru povedeme po cestách svých. A Bůh zajisté je s těmi, kdož dobro konají.“ (29:69) Posel Boží (s.A.s.) když takto bojoval se svou duší, modlil se hodně noční modlitby, až mu natékala chodidla, a dělal to proto, aby přivykl svou duši na poslušnost. Thabit Al Banání řekl: „Poznal jsem lidi, kteří se modlili noční modlitby až jim paty natékaly a měli tak velké úsilí v uctívání, že kdyby se jim řeklo, že zítra je Den soudu, nepřidali by ve svém uctívání nic.“ A jak jsme my na tom se svým úsilím? Vstáváme ráno na ranní modlitbu? Je téměř nemožné, abychom odvraceli svůj zrak od všech špatných podnětů, abychom zadrželi jazyk před lhaním, pomlouváním.
A na závěr – kdo sleduje všechny tyto body k dosáhnutí očištění duše (pokání k Bohu + sebekontrola + účtování nad sebou samým + úsilí v konání), ten jistě též dostane odměnou nejvyšší místo v Ráji. Pokání k Bohu + sebekontrola + účtování nad sebou samým + úsilí v konání = užití si krás Ráje.