Dny a život člověka rychle ubíhají
Datum: 28. 02. 2003
Imám: Karam Badawy
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Milí bratři a sestry v islámu,
za několik dnů se rozloučíme s dalším rokem islámského kalendáře. S tím bychom si měli uvědomit, že tento život na zemi nepotrvá věčně. Naopak je velmi krátký a čeká nás přestupní stanice do života posmrtného. Někteří muslimové si tento fakt nepřipouštějí nebo si z něj mnoho nedělají. Mají pocit, jakoby tento svět pro ně nekončil. Přilnuli k němu a nechtějí se ho pustit.
Bylo vyprávěno od Ibn Omara, který řekl: „Když se dožiješ večera, nečekej, že se dočkáš i rána. A když se dožiješ rána, nečekej, že přijde i večer. Využij své zdraví, než přijde nemoc. A využij svůj život, než přijde smrt.“ (vyprávěl al-Buchárí)
Musíme využít dny, měsíce a léta ke konání dobrých skutků a být připraveni k setkání s Bohem. Tento čas bude v Soudný den svědčit o tom, jak jsme s ním naložili, zda jsme jej využili k dobrému či ke špatnému.
Od Džábira (r.A.a.) že Posel Boží (s.A.s.) řekl: „Využij 5 věcí předtím, než se stane 5 jiných. Tvé mládí před stářím, tvé zdraví před nemocí, tvé bohatství předtím než zchudneš, tvůj volný čas před nahromaděním práce a tvůj život před smrtí.“ Každá chvíle, která uběhne, ukrojí z našeho života a přiblíží nás ke Dni posledního soudu.
Jsou lidé, kteří něco získají z toho, že čas ubíhá. Např. majitelé nemovitosti čekají na pravidelný měsíční nájem, vězeň čeká na své propuštění, zaměstnanec čeká na svůj měsíční plat nebo pracovní postup, někteří cizinci žijící v Evropě čekají na chvíli, kdy si budou moci zažádat o občanství apod. Tito lidé cítí velkou naději v určitých pozemských cílech, ale právě tímto upřením se k získání nějakého pozemského cíle mohou ztratit mnoho času a zanedbat dobré skutky tolik potřebné k úspěchu na Onom světě.
Noe, buď s ním mír, byl dotazován na to, jak vidí tento život (když v něm setrval celých 950 let). Odpověděl: „Jakobych vešel jedněmi dveřmi a vyšel druhými.“
Buď připraven, Boží služebníku, na to, že tvůj život může skončit kdykoliv a nezůstane nic, než tvé dobré skutky. Pouč se z toho, jak rychle nám ubíhá čas. Neodkládej pokání. Kdo ti zaručí, že se dožiješ stáří. Představ si, že tvůj život skončí ve chvíli, kdy jsi na cestě k hříchu nebo něco zanedbáváš. Bohužel s odkládáním pokání mnoho muslimů odkládá i konání dobrých skutků a uctívání Alláha. Někdy i pilířů víry, např. hadždže, i když jsou schopni ji vykonat. Někdy se vymlouvají na finanční či jinou neschopnost a o pouti vůbec nepřemýšlejí.
Mám takový návrh pro toho, kdo chce vykonat hadždž, ale není toho finančně schopný. Je možné si z každého platu pravidelně odložit určitou částku, na kterou se ovšem nesmí sahat, a za rok či dva vám tato suma určitě pomůže hadždž uskutečnit.
Zkuste si odpovědět na následující otázky, zvláště vy, kteří zbytečně a bezvýznamně ztrácíte drahocenné chvíle vašeho života a neinvestujete do poslušnosti Boha. Ibn Masúd vyprávěl, že Prorok Boží (s.A.s.) řekl: „Nebude v Soudný den vyřízena žádost člověka, dokud neodpoví na 4 otázky – jak strávil svůj život, jak naložil se svým mládím, odkud získal svůj majetek a jak s ním naložil, a o jeho vědění a jak jej využil.“ (vyprávěl Tirmidzí)
Ibn Masúd, nechť v něm Alláh nalezne zalíbení, řekl: „Nelitoval jsem ničeho více než dne, ve kterém zapadlo slunce a můj osud se přiblížil naplnění a já jsem nestihl udělat více (dobrých skutků).“
Od Abí Bakratah, nechť v něm Bůh nalezne zalíbení, vyprávěl, že nějaký muž se zeptal Posla Božího, jací lidé jsou nejlepší. Posel Boží (s.A.s.) odpověděl: „Kdo se dožil vysokého věku a přitom dělal dobré skutky.“ Dále se muž se zeptal, kteří lidé jsou nejhorší. Řekl Posel Boží (s.A.s.): „Kdo se dožil vysokého věku a přitom konal špatné skutky.“ (vyprávěl Tirmídzí).
Výzva k účtování svého konání.
Na konci každého roku by se měl muslim zamyslet sám nad sebou, nad svými činy, které vykonal, zpytovat své svědomí a přemýšlet, co by se dalo zlepšit. Když se člověk poohlédne po tom, co dobrého udělal, měl by děkovat Bohu za to, že toto dobro směl vykonat. Pakliže najde mezi činy uplynulého roku věci Bohu nelibé, špatné, měl by poprosit Boha o sílu k nápravě a k neopakování stejných chyb v novém roce. A také by měl za špatné skutky vykonat pokání.
Připomeňme si na závěr milosrdenství Alláha, který říká: „Rci: ‚Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží, vždyť Bůh věru odpouští viny všechny – On odpouštějící je i slitovný.‘“ (39:53)
„A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení!“ (24:31)