Manželství a jeho statut (2.díl) - zásnuby

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Milí bratři a sestry v islámu,
v minulém kázání jsme probrali některé zásady, týkající se manželství a výběru manžela a manželky podle vedení našeho Proroka (s.A.s.). Dnes si řekneme o dodržování zásad při uzavření sňatku, a to především s ohledem na společnost, ve které žijeme.

Prvním problémem je přátelství před svatbou. Je to jedno z hlavních nebezpečí, které si mnoho z muslimů neuvědomuje, a výsledkem takových vztahů je to, že mnozí z muslimů se pak dopouštějí cizoložství. Pojem přátelství pro většinu žen na západě znamená soužití muže a ženy včetně toho, že spolu i spí, a v tu chvíli někteří muslimové nevydrží tlak ze strany těchto zvyklostí a dopustí se hříchu. Ve skutečnosti takové přátelství otevírá dveře satanovi, aby mohl na ně působit. Islám zakazuje všechny způsoby a chování, které by mohly vést ke spáchání hříchu cizoložství. K tomu patří i prohlížení si cizí ženy a také zůstávání s ní úplně o samotě. Prorok Muhammad (s.A.s.) v jednom svém výroku řekl: „Zůstane-li muž s cizí ženou o samotě, bude satan jejich třetí společník.“

Zásnuby
Zásnuby jsou vyjádřením vážného zájmu muže, že si chce vzít ženu za manželku. Je tedy velký rozdíl mezi prostým přátelstvím, o kterém jsme hovořili před chvílí, a zásnubami. Zásnuby jsou přípravou k uzavření sňatku a jsou podle Islámu vhodné nebo dokonce žádoucí (mubáh). A mají také pravidla:

1. Je-li žena zasnoubena, nikdo jiný ji nesmí požádat o ruku. To vychází z hadísu našeho Proroka (s.A.s.), který vyprávěl Oqba ibn Ámir: „Věřící jsou si vzájemně bratři, a když se tvůj bratr zasnoubil se ženou, nepožádáš ji o ruku, jedině pokud by jejich zásnuby byly zrušeny.“ (vyprávěl Muslim).
2. Je povolené, aby se muslim se svou snoubenkou stýkal, viděl se s ní a mluvil s ní, a to v přítomnosti dalších osob, nejlépe z její rodiny. Protože ona to bude, kdo se bude starat o jeho děti a o jeho domácnost, tak musí znát, komu dá důvěru. Podle výroku Proroka (s.A.s.), který vyprávěl Džáber: „Když se někdo zasnoubí a bude mít možnost zjistit vlastnosti a schopnosti své budoucí manželky, ať to udělá.“
3. Stejně tak patří i mezi práva snoubenky, aby mohla zjistit, s kým bude trávit zbytek života, aby se s ním mohla sejít, mluvit s ním a také se ptát jiných lidí na jeho povahu a jeho skutky a rozhodnout se. Bylo vyprávěno, jak Fátima bint Qajs přišla za Prorokem (s.A.s.) poradit se s ním o dvou mužích. Řekla: „Požádali mě o ruku Muáwija a Abú Džahm. Koho si mám vzít?“ Prorok jí odpověděl: „Abú Džahm, ten je hrubý k ženám, a Muáwija nemá prostředky k živobytí. Poradím ti, abys si vzala Usámu ibn Zajda.“ (vyprávěl Muslim)

Zásnuby samy o sobě nestačí k tomu, aby muž a žena spolu mohli sexuálně žít, to je možné až po oficiální svatbě.
Při této příležitosti chci poznamenat jednu důležitou věc: a to, že sňatky u civilních úřadů v České republice nejsou z hlediska islámského práva postačující. Důvody jsou tyto:

1. Takový sňatek nebyl uzavřen a postaven na Koránu a sunně.
2. Civilní sňatek nezmiňuje věno, které je jedním z pilířů islámské svatby.
3. Není zde zástupce nevěsty. Prorok (s.A.s.) řekl: „Není platného sňatku, pokud není zástupce nevěsty a dva čestní svědkové.“ V dalším výroku Prorok řekl: „Kterákoliv žena by se vdávala bez svého zástupce, její sňatek není platný.“ A to opakoval 3x.
4. U civilního sňatku jsou uvedeni vždy jen dva svědci a mohou to být muži nebo ženy. U islámského sňatku to musejí být dva muži nebo muž a dvě ženy.
5. Civilní sňatek nebere ohled na víru ženicha a nevěsty. Může se stát, že se uzavře sňatek mezi muslimem a nevěřící ženou nebo mezi muslimkou a nevěřícím mužem. Sňatek je opět neplatný z hlediska islámského práva. Alláh nám řekl v Koránu: „Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi, pokud neuvěří; a věřící otrokyně je věru lepší než modloslužebnice, i když se vám tato více líbí. Neprovdávejte dcery své za modloslužebníky, pokud tito neuvěří; a věřící otrok je věru lepší než modloslužebník, i když se vám tento více líbí.“ (2:221)

Z těchto pěti bodů vyplývá, že civilní sňatek nepostačuje k tomu, aby pár spolu měl pohlavní styk. Je třeba uzavřít ještě sňatek podle islámských pravidel.

Vážným problémem je také to, že někteří muslimové žijí v jedné domácnosti s cizí ženou, sdílí s ní jednu postel a mají s ní i děti. Když se zeptáte na druh vztahu mezi nimi, řeknou, že jsou jen přátelé nebo neodpoví. Vážení, není čas k tomu, aby se naše srdce probudila z tohoto spánku, není čas k tomu, abychom se navrátili zpět k Bohu? K tomu se však musíme učit zásady naší víry.
Důvodem mnohé neznalosti je fakt, že někteří muslimové ztratili kontakt s mešitou. Pokud budeme docházet do mešity alespoň jednou týdně, na páteční bohoslužbu, budeme si moci snáze obnovovat islámské zásady týkající se společenského života.
Chceme se přece vrátit k Bohu, dodržovat Korán a následovat sunnu našeho Proroka Muhammada (s.A.s.).