Zasvěcené měsíce roku
Datum: 15. 02. 2002
Imám: Khalid Hakimi
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Milí bratři, milé sestry v islámu,
Alláh říká ve významu: "Zajisté počet měsíců u Boha je dvanáct měsíců, stanovený v knize Boží v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A z nich jsou čtyři měsíce posvátné, a to je náboženství neměnitelné. Proto si v nich nečiňte vzájemně zlé … " (9:36)
V islámu je zakázáno činit si vzájemně zlé, ale v době těchto čtyřech lunárních měsíců, v kterých právě teď jsme, je to přísně zakázáno.
Tyto čtyři měsíce podle lunárního islámského kalendáře jsou: dzú-l-qi´da (jedenáctý), po něm následující dzú-l-hidždža (dvanáctý), po něm následující muharram (první měsíc dalšího roku) a jako poslední je to měsíc radžab (ten přichází ob jeden měsíc za muharramem). Již Arabové před islámem měli dodržovat toto ustanovení, ale často nebrali tyto čtyři měsíce vážně a posouvali je podle toho, když chtěli v některém z nic bojovat. Nejčastěji posouvali muharram na místo měsíce, který přichází po něm, což je safar. Pojmenovali toto jako nasí' (posouvání). Chtěli válčit v některém z těchto čtyřech měsíců, což bylo zakázáno, a tak změnili jméno měsíce na ten, ve kterém válčení zakázáno nebylo. Celkový počet měsíců zůstal zachován. Dopouštěli se však toho, že povolili něco, co Alláh zakázal.
Alláh říká: "V posouvání měsíců je nadměrné nevěrectví, jímž jsou uváděni v bloudění ti, kdož neuvěřili. V jednom roce prohlašují, že není posvátný, aby to souhlasilo s počtem měsíců, jež Alláh učinil posvátnými, takže dovolují to, co Alláh zakázal. A tak jim byly okrášleny špatné skutky jejich a Alláh nepovede lid nevěřící." (9:37).
Je velmi špatné, když si zahráváme s hranicemi, které Alláh stanovil. Tyto měsíce jsou totiž pevně stanovené, a tím je určen i ramadán a pouť. Prorok Muhammad (nmAž) to potvrdil, když stál na své pouti 9. dzú-l-hidždža na planině Arafát a tím byl pevně určen termín poutě. Nikdo s měsíci již nemůže posouvat. Když se objeví srpek měsíce, znamená to, že končí jeden lunární měsíc a druhý začíná. Když se mluví v Koránu o měsících , jsou tím vždycky myšleny právě tyto lunární měsíce a žádné jiné.
Bratři a sestry,
Ten, který stanovil čtyři měsíce jako zakázané a Ten, který nám přísně zakázal v těchto čtyřech měsících činit zlé, On také zakázal činit zlo. I když je zakázáno činit zlé po celý rok, pro tyto čtyři "zakázané" měsíce je to mnohem více zdůrazněno. Nemáme činit zlo nejen přesouváním měsíců, ale Alláh říká, že nemáme činit zlo proti sobě, a to jakéhokoliv druhu. A Alláh to zakázal i sám pro sebe.
Alláh v ničem neukřivdí lidem, jak sám říká ve verši Koránu: "Alláh v ničem neukřivdí lidem, leč lidé věru sami sobě křivdí." (10:44)
A v jiném verši Alláh říká: "… a neošidí Pán tvůj z lidí jediného." (18:49)
Bratři a sestry,
lidé křivdí sami sobě, když prožijí den a noc a nezajímá je náboženství, nevzpomínají na Alláha. Nemyslí na to, co bude mít hlavní váhu o Soudném dni a povídají jen o tomto životě. Křivdí sobě, když v době, kdy odměna za dobré skutky je veliká, na to nedbají. Je veliká křivda pro nás samé, když neuznáváme dary Alláha, které nám uštědřil. Dovolili jsme si dívat se zrakem na to, co On zakázal. A také sluchem posloucháme něco, co On zakázal. A jazyk nepřestává pomlouvat a lhát. Mysleme na to v těchto dnech, kdy odměna za skutky je větší než jindy. V těchto dnech, kdy je Den Arafa, ve kterém máme doporučeno se postit. Máme mít pokání čisté a upřímné a zakázat si všechny hříchy. Následující den po Dni Arafa přichází náš Velký svátek, kdy máme dále šířit dobré skutky a opakovat je. Je dobré dávat dětem dárky a udělat jím radost. Z Prorokovy tradice je obětovat v tento den zvíře a část masa rozdat, část si ponechat.
Žádné oslavy nebo uctívání svatých jako je Valentýn, nesmíme následovat. Alláh je jen jeden a zakázal křivdu sám Sobě a také nám mezi sebou. Předepsal nám oslavy a dobré skutky.