Prorok Muhammad (nmAž) (2.díl) – poselství

Datum: 31. 05. 2002
Imám: Khalid Šáfí

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Milí bratři, milé sestry v islámu,
měsíc rabic-l-awwal, ve kterém se právě nacházíme, je měsícem, ve kterém se před více než čtrnácti sty lety narodil náš prorok Muhammad (nmAž). Jeho narození znamenalo historický předěl mezi dvěma etapami. A to předěl mezi obdobím temnoty a mezi obdobím světla. Asi šest století po proroku Ježíšovi (mír s ním) Alláh posílá lidstvu posledního proroka s posledním a konečným sdělením, které sám Alláh slíbil zachovat beze změny. Právě v období před narozením proroka Muhammada (nmAž) se lidé hodně odchýlili od Božího vedení. Proto přichází poslední Boží posel, který sám říká, že předchozí proroci byli posláni každý ke svému národu, ale on je poslán pro celé lidstvo.

Alláh skrze něj promlouvá vždy ke všem lidem: "A vyslali jsme tě k lidem jako posla a Bůh ti stačí jako svědek!" (4:79).

A je to potvrzeno také tím, že islám zahrnuje všechny stránky lidského života, dává kompletní návod na způsob života jedince i společnosti a nedělá žádného rozdílu mezi lidmi různé národnosti ani barvy pleti. A každý, kdo opravdu miluje Proroka (nmAž), by měl tuto lásku prokazovat tím, že bude následovat jeho tradici a jeho vzor.

Naše víra nám neurčuje jen náš vztah k Bohu, ale také vztah k sobě samému, k rodině a k ostatním lidem.

Za prvé, vztah muslima k jeho Stvořiteli, Alláhovi lze charakterizovat jako uctívání. Zahrnuje veškeré dobré skutky vykonané srdcem, jazykem i rukou. Uctívání srdcem obsahuje čestný život, poctivost a věrnost, trpělivost a víru. A také držet se daleko od pokrytectví, nenávisti a závisti. Co se týče jazyka se správná víra vyznačuje zdržením se všeho špatného, jako jsou pomluvy nebo lži a naopak máme vyzývat k dobrému a zakazovat špatnost. Co se týče končetin a smyslů, nesmíme dovolit, aby naše ruka kradla, aby naše oči nebo uši tajně sledovaly soukromí někoho jiného nebo jiné věci, co Alláh zakázal.

Ve vztahu muslima k sobě samému mu islám ukládá vyčistit svou duši tím, že bude mít šlechetný charakter. Z toho vyplývá, že zášť, útisk, zrada, oplzlost, křivá přísaha a tak podobně jsou považovány za velké hříchy. Muslim se musí vzdělávat, aby mohl následovat správnou cestu a dobré skutky, a měl by si vyčítat, když udělá něco špatného, prosit Alláha, aby mu odpustil, a předsevzít si opravdu hřích nezopakovat. Pokud ublížil někomu jinému nebo si vzal právo někoho jiného, musí se omluvit a vrátit právo tomu, komu patří.

Vztah k rodině má v islámu zvláštní místo, protože rodina je považována za základní jednotku, z níž je složena celá společnost. Proto islám určuje práva a povinnosti všech členů rodiny. Mezi manžely má každý práva a povinnosti k tomu druhému. Je zde zodpovědnost rodičů za své děti a jejich výchovu, a děti naopak musejí respektovat své rodiče. V islámu je neslušnost k rodičům a nerespektování rodičů považováno za jeden z nejhorších hříchů.

A na závěr vztah k ostatním. Ten můžeme považovat za jeden z největších darů od Alláha muslimům, protože pokud jsou tyto vztahy budovány opravdu na islámských principech, budete cítit, že ostatní muslimové jsou vaši bratři. Víte, že vaše víra nebude úplná, dokud nebudete přát vašemu bližnímu všechno dobré stejně jako pro sebe? Že se musíte chovat laskavě a přátelsky ke svým sousedům? Když se zastanete někoho a pomůžete mu v těžké situaci, Alláh vás za to odmění? Islám přikazuje chránit životy a majetky druhých. Musíme chránit život nejen lidí, ale každých živých tvorů, tedy i zvířat. Z mnoha výroků našeho Proroka (nmAž) se dovídáme, že jeden muž bude odměněn rájem za to, že přinesl vodu ze studny psu, který strádal žízní. Naopak za to, že jedna žena zavřela kočku a utýrala ji hladem a žízní, sama půjde do pekla. Drazí, toto je naše náboženství, které musíme znát, stále se je učit, a hlavně je praktikovat, protože víru a skutky od sebe nelze oddělit.