První nesnáze

Uplynuly tři roky. Jednoho dne opět navštívil archanděl Gabriel Proroka a přikázal mu, aby začal hlásat své poselství otevřeně. Muhammad tedy svolal lid z Mekky. Vystoupil na horu Safa a lidé se shromáždili kolem něj. Zeptal se jich, zda by mu uvěřili, kdyby jim oznámil, že na ně zaútočí nepřátelé. Odpověděli, že ano, vždyť Muhammad nikdy nelhal. Tehdy jim řekl, že je Boží posel a že jim přišel ukázat správnou cestu a varovat je před strašlivým trestem, který je nemine, pokud nebudou tak jako on uctívat Alláha a nikoho jiného. Abu Lahab, jeden ze strýců Proroka, který byl mezi lidmi, povstal a řekl: "Zhyň! Shromáždil jsi nás zde jen proto, abys nám to řekl?" Na tato slova seslal Alláh Muhammadovi tuto súru:

Zhyňte obě ruce Abú Lahaba! A zhynul již i on! A nebylo mu k ničemu jeho jmění ani to, co si vysloužil. Však hořet bude v ohni plném plamenů on i jeho žena, která palivové dříví nosí a které kolem hrdla provaz z palmových vláken visí. (111:1-5)

Lidé se rozešli a Prorok zůstal opět sám. O několik dnů později to však zkusil znovu. Připravil ve svém domě pohoštění pro všechny své strýce a po jídle k ním promluvil: "Ó synové Abd al-Muttaliba, neznám Araba, který by sdělil svým lidem lepší zprávu než já. Přinesl jsem zvěst o tomto i příštím životě. Činím jen to, co mi Alláh přikázal. Kdo z vás mi pomůže?" Nikdo neodpověděl. Tu povstal jeho synovec Alí a řekl: "Ó Proroku Alláha, já ti pomůžu." Na to se všichni muži rozesmáli. Vždyť k Prorokovi se přidal jen malý chlapec.

Protože jeho strýcové i většina lidí ignorovali Boží poselství, setkával se Prorok dál jen se svými přáteli. Scházeli se v jednom domě blízko hory Safa. Tam se modlili a Muhammad je učil islámu. Často se však střetávali s nevěřícími, kteří je uráželi. Jednoho dne Prorok se svými následovníky při návratu domů potkali Abu Džahla, jednoho z vůdců Kurajšovců, který nenáviděl Proroka a jeho poselství. Abu Džahl ho začal urážet, ale Prorok si toho nevšímal. Šel dál svou cestou, ale Abu Džahl jej udeřil kamenem do hlavy. Později o tomto incidentu uslyšel Hamza, jeden ze strýců Proroka, silný a odvážný bojovník, kterého se lidé báli. Rozzlobený se rozeběhl přímo ke Kábě, kde seděl Abu Džahl mezi svými lidmi. Udeřil ho do obličeje a křičel: "Mě by jsi také urazil, kdybych vyznával islám a říkal to, co říká Muhammad? Odpověz, jestli můžeš!" Někteří lidé vstali, aby Abu Džahla bránili, ale ten je zadržel: "Nechte Hamzu na pokoji, protože to je pravda. Urazil jsem jeho synovce." Od té chvíle se Hamza přidal na stranu Proroka a stal se muslimem. Kurajšovci si uvědomili, že Muhammad tak získal silného obránce a na nějakou dobu ho přestali pronásledovat.

Brzy se však rozhněvali znovu, protože se jim zdálo, že Prorok zachází se svým učením příliš daleko. Společně navštívili Abu Táliba, který Muhammadovi slíbil svou ochranu. Požádali ho, aby šel za Prorokem a poprosil ho o zastavení útoků na jejich bůžky a styl života. Za to že mu potom dovolí hlásat své náboženství, jak jen bude chtít. Nabízeli Prorokovi moc a bohatství, což Prorok odmítl. Po nějaké době, když neviděli žádnou změnu, navštívili Abu Táliba znovu a pohrozili mu, že jestli nezadrží svého synovce, budou válčit proti nim oběma. To Abu Táliba velmi zarmoutilo, ale nemohl porušit slovo, které Prorokovi dal. Řekl Muhammadovi o všem, co se stalo a dodal: "Zachraň mě i sebe a nedělej mi větší starosti, než mohu unést." Prorok si uvědomil, že ho strýc může opustit a že už pak nebude pod jeho ochranou. Přesto řekl: "Při Alláhovi, kdyby položili na mou pravou ruku Slunce a na levou Měsíc, abych opustil svůj úkol, neudělám to. Raději zemřu." Abu Tálib byl velmi rozrušen odpovědí svého synovce. Přesto slíbil, že ho bude chránit dokud bude žít a řekl mu, aby dále hlásal poselství Alláha. Od té doby, když se ho Kurajšovci snažili nutit zapřít svého synovce, vůbec je neposlouchal.

Aby se Kurajšovci zbavili Proroka a jeho následovníků, začali pronásledovat slabé a chudé muslimy, kteří neměli vlivné přátele. Jedním z nich byl i Bilál, otrok Umajje ibn Chalafa. Jeho pán ho zavedl na poušť, tam ho přivázal a nechal na slunci s obrovským kamenem na prsou. Naštěstí tudy zrovna procházel Abu Bakr. Koupil Bilála za velkou sumu peněz a propustil ho. Ovšem ne všichni muslimové měli tolik štěstí jako Bilál. Mnoho jich trpělo. Ale snášeli to statečně, protože věděli, že to co dělají je dobré a odměna v příštím životě bude větší, než jakékoliv štěstí, které mohou poznat zde na Zemi.