Vyzvání k islámu

Desetiletý klid, který zaručovala smlouva z Hudajbija, znamenal, že lidé z celé Arábie mohli přicházet navštívit Proroka. Mnoho z nich se pak stalo muslimy. Během tohoto příměří se Muhammad rozhodl přednést své poselství i jiným národům. Vyslal své lidi s dopisy, které obsahovaly poselství vládcům největších národů té doby. Byla zapsána tato jeho slova: "Alláh mě poslal, abych byl jeho milosrdenstvím pro všechny lidi. Poslouchejte tedy mé poselství, že Alláh na vás seslal milosrdenství." Traduje se, že v době, kdy muslimové kopali příkop k obraně Medíny, narazili na velký kámen který nemohli přesunout ani rozbít. Oznámili to Prorokovi, který přišel s motykou. Řekl bismillah (ve jménu Alláha) a udeřil na kámen poprvé, rozbil jeho část a řekl: "Alláhu Akbar (Alláh je největší), byly mi dány klíče Sýrie, už vidím její červené paláce." Řekl bismillah (ve jménu Alláha), udeřil na kámen podruhé, rozbil další část a řekl: "Alláhu Akbar (Alláh je největší), byla mi dána Persie, už vidím bílý palác města Al-Madá´en." Potřetí řekl bismillah (ve jménu Alláha), udeřil na kámen, rozbil zbytek a řekl: "Alláhu Akbar (Alláh je největší), byly mi dány klíče Jemenu, vidím odsud brány Sanaá."

Když Prorok vyslal své posly, Abu Sufjan a jiní Kurajšovci obchodovali právě v Sýrii, v provincii Východního císařství římského zvaného byzantská říše. Ve stejné době měl císař Heraklit sen, který později vyprávěl svému dvoru: "Viděl jsem, jak naše císařství upadlo a zvítězili lidé, kteří jsou jiného vyznání než my." Nejdřív si myslel, že se to týká Židů a chtěl zabít všechny Židy ve svém císařství. Ale zrovna přišel vyslanec z Basry se zprávou pro císaře: "Ó císaři Heraklite, ve městě jsou Arabové, kteří vypovídají o nadpřirozených věcech." A začal mu vyprávět, co slyšel o Proroku Muhammadovi.

Když to Heraklit uslyšel, přikázal vojákům: "Běžte a najděte mi někoho, kdo mi o tom všem může říct víc!" Vojáci nalezli pouze Abu Sufjana a jeho doprovod a přivedli je před císaře. Heraklit se zeptal: "Je mezi vámi někdo pokrevně spřízněn s Prorokem Muhammadem?" Abu Sufjan odpověděl: "Já." Císař tedy směroval další otázky na něj, protože předpokládal, že zná Proroka nejlépe. "Pověz mi, jaké má Muhammad ve vašem kmenu postavení?" Abu Sufjan odpověděl: "Patří k jedné z nejváženějších rodin." "A už někdo říkal něco podobného jako on?" pokračoval císař. "Ne." "Už byl někdy podezříván ze lží nebo podvodu?" "Nikdy." "A pochybovali jste někdy o jeho duševním zdraví?" "Ne, nikdo nikdy o něm nepochyboval." "A jací lidé jej následují? Pyšní nebo pokorní?" "Pokorní." "A počet jeho následovníků roste nebo klesá?" "Roste. Nikdo z jeho následovníků ho zatím neopustil." "Když podepisujete smlouvu, dodržuje ji?" "Ano," odpověděl Abu Sufjan. "Bojoval jsi někdy proti němu?" "Ano. Někdy vyhrál on a někdy my. Ale nikdy nevzal svá slova zpět." Císař se zeptal: "A jak se mají podle něj lidé chovat?" "Mají uctívat jednoho Boha. Brání lidem jít ve stopách svých otců a uctívat jiné bohy. Říká, že se musíme modlit pouze k Alláhovi, dodržovat sliby a plnit své povinnosti."

Abu Sufjan říkal pravdu, přestože byl Prorokovým nepřítelem. Bál se lhát před ostatním členy karavany, kteří tam byli s ním. Toto setkání zakončil císař slovy: "Vidím, že je to skutečný Prorok. Řekl jsi, že jeho následovníci od něj neodcházejí, což dokazuje jejich pravdivou víru, protože víra nevchází do srdce, aby z něj později utekla. Věděl jsem, že přijde. A jestli je to, co jsi říkal, pravda, určitě přemůže i mne. Kdybych byl teď s ním, umýval bych mu nohy. Můžeš odejít."

Nedlouho potom se dostavil ke dvoru vyslanec Dihjah s dopisem od Proroka Muhammada: "Jestli přijmeš islám, budeš v bezpečí a Alláh tě odmění dvojnásobně. Jestli ne, budeš muset nést následky svého rozhodnutí." Heraklit si dopis přečetl a jen těžko se ovládal. Řekl Dihjahovi: "Věděl jsem, že tvůj pán je Prorokem Alláha. Naše knihy hovoří o jeho příchodu. Kdybych se nebál, že mě Římané zabijí, hned bych islám přijal. Musíte navštívit biskupa Daghatira a vše mu říct. Jeho slova jsou důležitější než moje." A tak se Dihjah vydal za biskupem. A ten mu odpověděl: "Ano, naše knihy mluví o tvém pánu, kterého nazývají Ahmad." Převlékl se z černých šatů do bílých a takto promluvil k lidem shromážděným v kostele: "Ó Římané, přišel k nám dopis od Ahmada, který nás zve k Alláhovi. Přísahám, že není boha kromě Alláha a že Ahmad je jeho služebníkem a poslem." (Ahmad, to je jiné jméno Proroka Muhammada). Když to dav uslyšel, rozzlobil se na biskupa. Zaútočil na něj a poranil ho tak, že brzy na svá zranění zemřel.

Heraklit se obával, že se to samé může stát i jemu. Rozhodl se tedy promluvit z balkónu těmito slovy: "Ó Římané, jeden člověk mi napsal dopis, ve kterém mě zval ke své víře. Věřím, že je to Prorok na kterého čekáme. Pojďme za ním a budeme šťastni v tomto i příštím životě." Římané se na tato slova pobouřili a Heraklit rychle řekl: "Jen jsem to zkoušel. Chtěl jsem vidět, jak silná je vaše víra. Jsem šťastný, že jste věrní svému náboženství." Aby udržel v zemi pokoj, navrhl, aby zaplatili daň nebo dali část země muslimům. Ale Římané nesouhlasili. Když viděl, že nemůže udělat nic víc, opustil provincii a vrátil se do Konstantinopole, hlavního města východního císařství. Když odjížděl, ještě se otočil a řekl: "Naposled sbohem, Sýrie." Byl si vědom, že islám jednou dobude Sýrii.

Další vyslanec Proroka se dostal do paláce Kisry, perského krále, kde mu královští strážci řekli: "Až uvidíš krále, musíš se uklonit. A dokud bude s tebou mluvit, nesmíš zvednout hlavu." Vyslanec na to odpověděl: "To nikdy neudělám. Klaním se jedině před Alláhem." "Tak tedy král nepřijme tvůj dopis," odpověděli. Když nadešel čas setkání, byl král velmi překvapen, když před sebou viděl člověka, který držel svou hlavu vysoko a nechtěl před ním pokleknout, jak to dělali všichni ostatní. Přesto si dopis přečetl: "Ve jménu Alláha, Milosrdného, Slitovného, od Muhammada, Posla Alláha, pro Kisru, perského krále! Pokoj s těmi, kteří spěchají za pravdou, věří v Alláha a jeho Posla a vyznávají, že není boha kromě Alláha, jehož Poslem je Muhammad. Vyzývám tě ve jménu Alláha, protože jsem jeho poslem, varuj svůj lid. Vzkaž jim, že nepřijmou-li jeho poselství, ponesou sami následky. Staň se muslimem a budeš v bezpečí! Jestli jim to nesdělíš, poneseš za nevědomost svých poddaných vinu ty!" Král se velmi rozzlobil a roztrhal dopis na kousky. Po návratu do Arábie vyprávěl vyslanec, co Kisra udělal a Prorok odpověděl: "Nechť Alláh také roztrhá jeho království na kousky." A o několik let později se také tak skutečně stalo.

Další dopis byl vyslán k Negusovi, králi Abisynie: "Pokoj Alláhovi, Králi, Nejsvatějšímu, Strážci víry.

On je Bůh - není božstva kromě něho - vládce, přesvatý, mír, věrný, ochránce bezpečný, mocný, samovládný, velmožný. Oč slavnější je Bůh než vše to, co k Němu přidružují. (59:23)

Dosvědčuji, že Ježíš, syn Marie, je božím duchem a jeho slovem, kterým Bůh obdařil Marii, pannu tak dobrou a čistou, že počala Ježíše. Alláh ho stvořil ze svého ducha, tak jako stvořil Adama svou dlaní a duchem. Vyzývám tě k Alláhovi, Jedinému! Vyzývám tě, abys mu byl poslušný, následoval mě a věřil, že jsem poslem Alláha. Pokoj s těmi, kdo kráčí po přímé stezce!" Abisyjský král byl moudrý člověk a byl považován za dobrého křesťana. Už dříve slyšel o Prorokovi a jeho náboženství od muslimů, kteří před několika lety hledali v jeho zemi ochranu. Dopisem byl velmi rozrušen. Sestoupil z trůnu, aby ukázal svou pokoru, a stal se muslimem. Takto odpověděl na Prorokův dopis: "Pro Muhammada, Posla Božího, od Neguse Ashama, krále Abisynie. Assalamu alejkum, ó Proroku Boží, wa rahmatu Alláh wa barakátuhu. To on mě přivedl k islámu. Obdržel jsem Tvůj dopis, Posle Boží. Tví následovníci, mezi nimi i Tvůj bratranec Džafar, zde žijí dodnes. Věřím, že jsi skutečně Prorokem Alláha a obnovuji slib věrnosti, který jsem složil před časem tvému bratranci Džafarovi, s jehož pomocí jsem se stal muslimem a oddal jsem se Pánu všech světů."

Čtvrtý posel se plavil do Alexandrie, aby se setkal s Maqawqisem, vládcem Egypta, který byl koptským křesťanem. Ve svém dopise jej Prorok žádal, aby přijal islám. Vždyť jako křesťan, který věří v Ježíše, musí také věřit v něj, neboť přinesl od Alláha stejné poselství. "Ve jménu Alláha, Milosrdného, Slitovného, od Muhammada, syna Abdulláha, velkému Koptovi. Pokoj s těmi, kteří následují Pravdu. Přijmi islám a staň se muslimem! Alláh se ti odmění dvojnásob. Jestli odmítneš, budeš odpovědný za to, že jsi nedovolil svým lidem účastnit se Jeho milosrdenství!" Maqawqis za dopis poděkoval, dobře se o vyslance postaral a poslal Prorokovi mnoho dárků, ale muslimem se nestal.

Přestože na výzvu Proroka k islámu odpověděla pouze Abisynie, ne vše bylo ztraceno, vždyť o několik let později se Persie, Sýrie i Egypt staly muslimskými státy.