Smlouva v Hudajbija

Kurajšovci se snažili zničit islám, ale stále se jim to nedařilo. Počet muslimů neustále rostl a jejich armáda se zvětšovala (od 300 bojovníků v bitvě Badr přes 700 v bitvě pod Uhud až po 3000 v bitvě "Příkopu").

Jednou, během každoročního půstu ramadánu, měl Prorok sen, ve kterém mu bylo přikázáno, aby muslimové vykonali pouť do Mekky. 1400 muslimů bylo připraveno vydat se na pouť zvanou Umra. Byli oděni v bílý oděv, beze zbraní. Chtěli Kurajšovcům ukázat, že přišli na pouť a ne bojovat. Když se to Kurajšovci dozvěděli, vyslali oddíly vedené Chalidem ibn al Walidem, aby poutníky zadržely. Aby nedošlo ke střetu, změnil Prorok trasu a vedl své věrné přes horské přechody. V Hudajbija, jižně od Mekky, Prorokův velbloud poklekl a nechtěl jít dál. Muslimové mysleli, že je buď tvrdohlavý nebo hodně unavený. Ale Prorok řekl: "Stejná síla, která kdysi zadržela slona před zbořením Káby, teď zadržuje nás." Přestože mohli být už druhý den v Mekce, přikázal, aby se utábořili. Na tom místě však nebyla žádná voda. Když o tom uslyšel Prorok, přikázal Nadžijáhovi, aby vzal misku s vodou, ve které se umýval před modlitbou, vylil ji do prohlubin v zemi se zbytky pramenité vody a vše zamíchal svou střelou. Nadžijáh to učinil a svěží voda vytryskla tak náhle, že jen stěží stačil couvnout.

Vyslali ke Kurajšovcům zprávu, že přišli pouze na pouť chválit ve svatyni Kábě Alláha a že chtějí do města vkročit v míru. Kurajšovci ale nesouhlasili. Nakonec vybrali Prorokova zetě Osmana ibn Affana, moudrého a váženého člověka, aby se vypravil do Mekky vyjednávat. Muslimové mezitím čekali na zprávu, kterou přinese. Když se dlouho nevracel, začali mít o něj strach. Nakonec se dovtípili, že byl zabit. Prorok shromáždil všechen svůj lid kolem sebe pod akácii a žádal je, aby mu přísahali věrnost, což také učinili. Je to vzpomínáno i v Koránu jako Bajat al Rudwan (přísaha věrnosti). Krátce potom se Osman ibn Affan vrátil a muslimové si oddechli, že se mu nic zlého nestalo.

Někteří mekkánští bojovníci zkoušeli na muslimy útočit, ale byli zajati a přivedeni před Proroka. Ten jim odpustil, pokud přísahali, že přestanou útočit. Potom přišli oficiální vyslanci Kurajšovců, aby začali mírové rozhovory. Jejich vyslancem byl Suhajl ibn Amr. Prorok poprosil Aliho, aby smlouvu sepsal: "Ve jménu Boha milosrdného, slitovného," to však Suhajl odmítl. "Napiš pouze Bismillah - ve jménu Alláha! Neznám ho jako Ar-Rahmana (Milosrdného) a Al-Rahíma (Slitovného)!" Prorok souhlasil a dál diktoval: "Je to smlouva mezi Muhammadem - Poslem Alláha a Suhajlem ibn Amrem." "Stop," vykřikl Suhajl. "Nevěřím, že jsi Posel Boží! Kdybych tomu věřil, nebojoval bych s tebou! Není to snad pravda?" Prorok dal souhlas k tomu, aby se o něm ve smlouvě hovořilo jen jako o Muhammadovi, synovi Abdulláha. To velmi zarmoutilo muslimy a Omar zlostně vykřikl: "Cožpak nejsi Prorokem Božím a my muslimy?! Jak máme snášet takové chování? Přece máme pravdu my a ne oni?! Lidé se pak budou našemu náboženství jen smát!" Ale Prorok věděl, co je nejlepší a smlouva byla sepsána. Obě strany se shodly, že nebudou bojovat deset let. Tento rok se však musí vrátit okamžitě do Medíny. Ale příští rok mohou přijít na pouť, která bude trvat tři dny. Kdo chtěl s muslimy udržovat styky, bylo mu to dovoleno. Kdo se chtěl kontaktovat s Kurajšovci, bylo mu to také umožněno. Smlouva dovolovala muslimům, kteří chtěli opustit islám, aby zůstali v Mekce. Umožňovala také těm, kdo chtěli opustit Mekku a stát se muslimy, aby se vydali do Medíny, ale pouze pokud bude souhlasit jejich rodina. Muslimové museli slíbit, že vrátí do Mekky každého, kdo toto svolení nemá. K muslimům se chtěl připojit i Suhajlův syn, ale po podepsaní smlouvy, se musel vrátit zpět do Mekky. Velice plakal a Prorok mu řekl: "Ó Abu Džandale, ovládej se a buď trpělivý. Alláh najde řešení pro tebe i tobě podobné."

Většina muslimů byla rozčarována podmínkami smlouvy. Považovali přijetí této smlouvy za velkou chybu. Nenapadlo je, že je to velké vítězství Proroka, jak bylo později potvrzeno Alláhem ve zjevení. Smlouva jim zaručovala příští rok bezpečný vstup do Mekky a oni nemohli vědět, že během roku bude počet lidí, kteří přijdou do Medíny se stát muslimy, daleko větší než v letech minulých. Než se muslimové vydali na zpáteční cestu, podle příkladu Proroka obětovali ovce a oholili si nebo ostříhali vlasy. Přestože se nedostali až ke Svaté mešitě, jejich pouť byla přijata. Vždyť byla podniknuta z čistých úmyslů. Na zpáteční cestě do Medíny byla zjevena súra Úspěch. Začíná těmito slovy:

Dali jsme ti dosáhnout zřetelného úspěchu, vždyť Bůh ti odpustil tvé viny dřívější i pozdější a Své dobrodiní k tobě dovršil. Bůh tě vede přímou stezkou a pomáhá ti pomocí mocnou! (48:1-3)

Většina těch, kteří se chtěli přidat k Prorokovi a opustili Mekku, byli vráceni zpět, jak to bylo sepsáno ve smlouvě. Tito lidé se však nevrátili do Mekky, ale žili ve skupinách podél pobřeží. Přidávali se k nim další. Tyto skupiny po čase začaly ohrožovat karavany, které projížděly kolem. To mělo špatný vliv na obchod. Kurajšovci se nakonec rozhodli a dovolili Prorokovi přijmout je do Medíny. Zpět už je nežádali. Tito většinou mladí lidé se tedy připojili k Prorokovi. Přicházeli také lidé z Abisynie a počet muslimů neustále rostl.

Ve stejné době velký bojovník Chalid ibn al Walid, který přemohl muslimy v bitvě Uhud, také vycestoval z Mekky do Medíny. Cestou potkal Amra ibn al Asa, dobrého řečníka. Zeptal se Chalida: "Kam máš namířeno?" Chalid odpověděl: "Moje cesta je jednoduchá. Ten člověk je určitě Prorok. Jedu, abych se k němu přidal a stal se muslimem. Jak dlouho jsem to měl ještě odkládat?" Amr ibn al As odpověděl: "Já cestuji ze stejného důvodu." Tak oba cestovali spolu za Prorokem. Oba dva se však setkání s Prorokem obávali, protože v minulosti proti němu bojovali. Když se s ním konečně setkali, Amr řekl: "Ó Proroku, budou mi odpuštěny moje dávné hříchy? Nebude mi připomínáno to, co se stalo v minulosti?" Prorok odpověděl: "Amre, islám očišťuje všechno, co se stalo v minulosti, stejně jako hidžra."

Rok po podepsaní smlouvy mohl Prorok přivést svůj lid do Mekky. Bylo jich asi 2000. Kurajšovci opustili Mekku a přihlíželi rituálům z hor nad městem. Po uplynutí 3 dnů se muslimové vrátili v pokoji zpět do Medíny.