Jednu noc, krátce po návratu z Mekky, se Prorok v noci probudil a poprosil svého sluhu Abdulláha, aby mu osedlal mulu. Opustili společně dům a odjeli do Baqi al Garqadu, místa, kde muslimové pochovávali své mrtvé. Tam se Prorok postavil před hroby a jako by viděl pochované muslimy, mluvil s nimi a modlil se za ně. Později Abdulláh řekl: "Prorok mi řekl, že mu bylo přikázáno modlit za mrtvé a já mám jít s ním." Po modlitbě se Prorok obrátil na Abdulláha a řekl: "Mohu si vybrat mezi vším bohatstvím tohoto světa s dlouhým životem a nakonci vstoupit do ráje, a nebo spatřit svého Pána a vkročit do ráje ihned." Abdulláh ho přemlouval, aby si vybral dlouhý život, ale Prorok odpověděl, že už si vybral brzké setkání se svým Pánem.
Příští ráno se Prorok probudil s velkou bolestí hlavy, ale přesto vedl ranní modlitbu. Z toho, co shromážděným řekl, muslimové pochopili, že smrt je již blízko. Prorok pochválil svého nejlepšího přítele Abu Bakra, který začal plakat, a řekl, že se všichni setkají v ráji. Pak dodal: "Já vím, že budete uctívat pouze Alláha, ale bojím se, aby vás příliš nezlákaly záležitosti tohoto světa, abyste kvůli tomu nebojovali a zapomínali na věci duchovní."
Potom poprosil, aby jej přenesli do pokoje Aiši, jedné z jeho žen. Jeho horečka stále stoupala, až jednoho dne byl již tak nemocen, že nemohl jít do mešity, která byla poblíž Aišina domu. Vzkázal tedy muslimům, aby modlitbu vedl Aišin otec Abu Bakr. Muslimové byli velmi smutní, protože to bylo poprvé, kdy někdo nastoupil na místo Proroka.
Později, 12. Rabi al Awal v 11 roce islámu (8. června 632) Prorok uslyšel hlasy modlících se lidí. S velkým úsilím se zvedl a podíval se před dveře na množství muslimů shromážděných v řadách za Abu Bakrem a spokojeně se usmál. Abu Bakr ho uviděl a ustoupil, aby mu uvolnil místo. Muslimové byli šťastni, neboť si mysleli, že se budou modlit s Prorokem. Ale Prorok, přestože toho dne vypadal velmi dobře, se modlil v sedě po pravé straně Abu Bakra.
Potom si položil hlavu na nohy Aiši. Velmi trpěl. A jeho dcera Fátima, když ho takto viděla, začala velmi usedavě plakat. Prorok ji řekl: "Tvůj otec po tomto dni nebude znát utrpení, smrt se mu už ukázala. Všichni musíme trpět až do soudného dne." Když tak ležel, Aiša si vzpomněla, jak jednou řekl: "Alláh si k sobě nikdy nebere proroka, aby mu nedal na výběr." Tehdy uslyšela jeho poslední slova: "Ne, k Alláhovi." A Aiša si pomyslela: "Takže si nevybral nás, ale místo v ráji."
Když lidé v mešitě uslyšeli, že Prorok zemřel, byli naplněni žalem. Omar tomu nechtěl věřit a vykřikoval, že to nemůže být pravda. Abu Bakr vyšel ven a promluvil: "Chvála patří Alláhovi. Lidé, kdokoliv uctíval Muhammada, Muhammad nežije. Ale ten, kdo uctívá Alláha, Alláh žije a nikdy neumírá." A tehdy zarecitoval verše, které byly zjeveny po bitvě pod Uhud:
Muhammad je pouze poslem a před ním odešli již jiní poslové. A jestliže zemře, a nebo bude zabit, obrátíte se nazpět? Ten, kdo se obrátí nazpět, neuškodí tím vůbec Bohu. Ale Bůh odmění ty, kteří byli vděční. Žádná duše nemůže zemřít jinak než z Božího dovolení a podle zapsané a pevně stanovené lhůty. Kdokoli si přeje odměnu již v pozemském životě, tomu z ní něco dáme. A kdokoli si přeje odměnu v životě budoucím, tomu z ní také něco dáme - a My odměníme vděčné. (3:144,145)
Potom lidé přísahali věrnost Abu Bakrovi, kterého Prorok vybral, aby vedl modlitbu. A ten řekl: "Poslouchejte mě tak dlouho, jak já budu poslušný Alláhovi a jeho Poslu. A jestli jim nebudu poslušný, nejste ani vy povinni mě poslouchat. Pojďte se modlit. Alláh se nad námi slituje."
Lidé povstali a zeptali se: "Kde pochováme Muhammada?" Abu Bakr si vzpomněl, že Prorok řekl: "Všichni Proroci byli pochováni, na místě, kde zemřeli." Tak ho pochovali v hrobě vykopaném v podlaze pokoje Aiši v domě u mešity. To místo je známé jako Al-Haram al Nabawi a dnes je součástí mešity, kterou bylo potřeba pro potřeby muslimů rozšířit. Muslimové z celého světa se zde přicházejí modlit k Alláhu a navštívit Prorokův hrob.
A věru tě čeká největší odměna, vždyť vskutku tvá povaha je vznešená. (68:3,4)
|
|
|