Dětství sirotka

Muhammad se vrátil zpět ke své matce Ámině asi ve věku tří let. O další tři roky později se Ámina rozhodla i se svým synem navštívit hrob svého manžela Abdulláha a rodinu v Jasribu. Poručila služce Barace, aby vše připravila na cestu. Připojili se k jedné z karavan mířících tímto směrem. V Jasribu zůstali měsíc. Na zpáteční cestě Ámina onemocněla a zemřela. Byla pochována ve vesnici Al-Abwa na cestě z Jasribu do Mekky. Muhammad se vrátil domů pouze se služkou. Ve věku šesti let už neměl otce ani matku. Postaral se o něj jeho dědeček Abd al-Muttalib, který ho velmi miloval. Abd al-Muttalib často sedával na koberci poblíž Káby a ostatní lidé přicházeli, aby s ním hovořili. Nikomu z jeho vlastních synů nebylo dovoleno usednout na koberec vedle něj, pouze Muhammad sedával vedle svého dědečka a ten jej hladil.

O dva roky později však Abd al-Muttalib onemocněl a před smrtí pro Muhammada vybral opatrovníka, svého syna Abu Táliba. Abu Tálib měl mnoho vlastních dětí, ale Muhammad se stal rychle oblíbeným členem rodiny.

Nadešel čas vypravení karavany Kurajšovců do Sýrie. S ní cestoval také Abu Tálib, který vzal sebou i Muhammada. Byla to Muhammadova první výprava na sever. Po mnoha dnech cesty se dostali k jednomu místu poblíž Sýrie, kde Římané obchodovali s Araby. Nedaleko trhu bydlel mnich Bahira, který byl velmi moudrý a sečtělý muž. Bahira pozoroval z daleka karavanu a byl zaskočen, když nad ní spatřil veliký bílý mrak. Byl to mrak na čistém nebi a zdálo se, že chrání jednoho z cestujících. Mnich byl velmi překvapen, když viděl, že mrak cestuje za karavanou a mizí, když se osoba, kterou chrání, usadí pod stromem. Věděl z knih, že po Ježíši má přijít ještě další prorok a velmi si přál, aby ho před svou smrtí mohl spatřit. Když si uvědomil, že je svědkem zázraku, začal doufat, že se mu jeho přání splnilo. Pozval tedy cestující z Mekky na společný oběd. Arabové byli velmi překvapeni, protože už tudy cestovali mnohokrát a Bahira je nikdy neoslovil. Když přišli, Bahira se zeptal: "Jste všichni?" "Ne, chlapec hlídá velbloudy." Bahira však naléhal, aby se k nim přidal i chlapec. Byl jím Muhammad. Když přišel, Bahira neřekl nic a celou dobu si ho prohlížel. Všiml si mnoha detailů, o kterých četl ve starých knihách. Později si ho vzal bokem a položil mu několik otázek. Dozvěděl se, co si chlapec myslí o modlách umístěných v Kábě.

Když ho chtěl vyzkoušet, přísahou na tyto modly, kterou Arabové velmi často činili, Muhammad řekl: "Nenávidím to jako nic jiného na světě." Mluvili spolu o Alláhovi, o životu Muhammada a jeho rodině. To vše přesvědčilo Bahiru, že to musí být prorok, který má přijít po Ježíši. Potom šel mnich za Abu Tálibem a zeptal se ho na příbuzenství s Muhammadem. Abu Tálib odpověděl, že je to jeho syn. Bahira však věděl, že to není možné, protože chlapec měl předpovězeno, že bude vyrůstat jako sirotek a poprosil Abu Táliba, aby se o Muhammada dobře staral. Existuje mnoho příběhů o mládí Muhammada. Některé hovoří o tom, jak pásl ovce a choval se k nim velmi hezky. Pásl a přemýšlel o tajemstvích přírody. Na rozdíl od jiných nikdy neuctíval modly a nikdy na ně nepřísahal. Jeho velkou starostí byla neustálá válka lidí o vládu a peníze. Byl tichým, přemýšlivým chlapcem. A přece se jednou vypravil s ostatními chlapci na svatbu v jednom domě. Když se však k domu přiblížil a uslyšel zvuky veselí a tance, pocítil najednou velkou únavu, usedl a usnul. Probudil se teprve druhého dne pozdě ráno. Tímto způsobem jej Alláh uchránil od zlého.