Čas strávený s Halímou

Jako mnoho žen z Mekky tak se i Ámina rozhodla poslat svého syna do pouště, aby tam strávil své dětství. Což bylo daleko zdravější než život ve městě. Ženy z pouště přicházely do Mekky vzít nově narozené děti a v poušti je potom za odměnu vychovávaly do doby, než vyrostou a zmužní. V době, kdy se narodil syn Áminy, byla mezi těmito ženami i beduínská žena Halíma spolu s manželem a právě narozeným chlapcem. Vždy byli chudí, ale toho roku panoval velký hlad a žilo se jim velmi těžce. Oslík, který vezl Halímu, byl tak slabý, že zakopával. Její syn neustále plakal, protože Halíma ho nemohla dostatečně nakrmit. Dokonce jejich velbloudice nedávala ani kapku mléka. Halíma nevěděla, co má dělat. Pomyslela si v duchu: "Jak mohu krmit další dítě, když nemám dostatek mléka pro vlastní?" Nakonec došli do Mekky. Všechny ženy z kmene Bani Saad, ke kterému patřila i Halíma, našly děti, které by vzaly se sebou. Pouze Halíma ne. Jediným dítětem, které zbylo, byl Muhammad. Obvykle kojnou platil otec, ale Muhammad žádného otce neměl. Přestože pocházel z jednoho z významnějších rodů Kurajšovců, nikdo se o něj nechtěl postarat. Halíma ho také nechtěla, ale rovněž nechtěla zůstat jedinou ženou, která se vrátí domů bez dítěte. Zeptala se tedy svého muže a on jí poradil, aby si Muhammada vzala a dodal: "Možná nám Alláh díky němu požehná."

Vydali se tedy na zpáteční cestu. Jakmile začala Halíma Muhammada krmit, přibylo jí náhle tolik mléka, že mohla nakrmit obě děti. Sotva se vrátili domů, začalo se vše měnit. Země zezelenala, datlovníky, které byly hlavní součástí potravy, měly bohatou úrodu. Dokonce i ovce a stará velbloudice začaly dávat více mléka. Halíma a její muž pochopili, že je to díky jejich novému synovi Muhammadovi, kterého si zamilovali jako vlastního syna.

Když měl Muhammad dva roky, vrátila ho Halíma zpět k jeho matce. Ale zároveň ji poprosila, zda by u nich Muhammad mohl nějaký čas ještě zůstat. K její velké radosti Ámina souhlasila.

Během svého života u Halímy si Muhammad často hrával s ostatními dětmi. Ale někdy sedával i o samotě. Říká se, že jednoho dne přišli k hrajícím si dětem dva andělé, otevřeli Muhammadovi hrudník, vyňali srdce a očistili ve vodě z pramene Zamzam. Pak je vrátili zpět do těla. Tímto způsobem Alláh očistil jeho srdce. Muhammad se měl stát nejušlechtilejším ze všech lidí.

Což jsme ti tvou hruď neotevřeli a nesňali z tebe tvé břemeno, jež tvá záda tak tížilo, a pověst tvou jsme do výše nezvedli? Vždyť se strastmi i úleva přichází, věru že se strastmi i úleva přichází! A až se uvolníš, pak dál se namáhej a k svému Pánu v touze spěj! (94:1-8)