Po smrti Proroka se muslimská komunita velmi rychle rozrůstala. Během několika málo desetiletí se území pod vládou muslimů rozšířilo do tří světadílů: Asie, Afriky a Evropy. V následujících staletích rozšiřování muslimského území pokračovalo a Islám si za svoje náboženství postupně zvolila většina jeho obyvatel.
Jedním z důvodů rychlého šíření Islámu byla jednoduchost jeho doktríny - Islám vyzývá k víře a uctívání jen jediného Boha. Islám učí lidi využívat jejich inteligenci a pozorování.

V době svého rozvoje přijímala muslimská civilizace dědictví prastarých civilizací jako byla Egyptská, Perská nebo Řecká, ve kterých se učení uchovávalo v knihovnách a u učených lidí. Někteří muslimští učenci věnovali pozornost těmto střediskům vzdělání, seznámili je s jejich vědomostmi a zdokonalovali se v nich. Překládali proto dostupné filozofické a vědecké práce, a to ne pouze z řeckých a syrských jazyků (jazyky východní křesťanských učenců), ale i z tzv. Pahlavi (vědeckého jazyka předislámské Persie) a dokonce i ze sanskrtu, staroindického jazyka.