Bitva Příkopu

Když Prorok poprvé přijel do Medíny, Židé, kteří tam žili, jej přijali. Prorok s nimi chtěl žít ve shodě, a tak mezi muslimy a Židy skutečně zavládlo porozumění. Židé měli volnost vyznání své víry. Měli určitá práva, ale i povinnosti. Mezi ně patřila pomoc muslimům v obraně Medíny.

Přesto ale mnoho Židů nesouhlasilo s přítomností Proroka ve městě. Zkoušeli proti sobě poštvat kmeny Aws a Chazradž. Muslimové s nimi mnohokrát jednali, ale bez výsledku. Nakonec je museli z Medíny vyhnat. S těmi, kteří zůstali, byla dohodnuta nová smlouva, ale problémům stále nebyl konec. Jeden z židovských kmenů, Bani Nadir, chtěl zabít Proroka, ale jejich plán byl odhalen a spiklenci vyhnáni. Židé věděli, že sami muslimy nepřemohou, a proto se vůdcové některých židovských kmenů vydali do Mekky, aby se spojili s Kurajšovci. Znali, co chtějí Kurajšovci slyšet. Předstírali, že věří v to samé jako oni. Tvrdili, že stará arabská tradice je lepší než učení Muhammada, že náboženství Kurajšovců, modloslužebnictví, je lepší než víra v jednoho Boha. Navrhli, aby Kurajšovci napadli Medínu, a Židé, kteří budou ve městě, jim pomohou a napadnou muslimy zevnitř. A to bude navždy konec islámu.

Kurajšovci viděli velkou možnost a souhlasili. Začali připravovat obrovskou armádu. V té době byl v Medíně jen jediný židovský kmen, Bani Kurajza, který nechtěl muslimy zradit. Muslimové se o tom spiknutí dověděli. Jejich zrada Proroka nepřekvapila a řekl o nich: "Srdce Židů jsou uzavřena před pravdou. Zapomněli, co je učil Mojžíš - že je pouze jeden Bůh!"

Ti, kterým bylo dáno nést Tóru a kteří ji potom nenesli, jsou podobni oslu, který je naložen knihami. Jak hnusná je podoba lidí, kteří za lež prohlašují Boží znamení! A Bůh nepovede správnou cestou nespravedlivý lid. ( 42:5)

Muslimové přemýšleli, jak mohou Medínu ochránit. Slyšeli, že Abu Sufjan se je chystá napadnout s obrovskou armádou složenou nejen z Kurajšovců, ale i dalších arabských kmenů. Co mohli dělat, když měli na přípravy pouze týden? Uvědomovali si, že je nemožné ubránit se na válečném poli a že jediné, co mohou dělat, je zůstat ve městě a snažit se bránit tam. V Medíně byl jeden otrok jménem Salman, který zde žil ještě před příchodem Proroka. Nebyl Arab, ale Peršan. Do Arábie se vydal poté, co se stal křesťanem a dozvěděl se, že odtud bude pocházet další prorok. Po příjezdu do Medíny byl prodán kupci, se kterými cestoval do otroctví. Později se stal muslimem a získal volnost. Když se obyvatelé Medíny shromáždili k poradě, navrhl, aby kolem města vykopali příkop. Prorok uznal, že je to dobrý nápad. A tak se muslimové dali do práce. Pracovali dnem i nocí. Prorok sám nosil kameny. A když byli lidé unaveni, dodával jim sílu.

Vše se odehrálo v době, kdy měli málo jídla a často trpěli hladem. Jednou malá holčička darovala Prorokovi několik datlí, které rozložil na ubrus. Svolali lid, aby šli jíst. A datlí stále přibývalo, až se všichni najedli. I potom bylo datlí tolik, že se nevešly na ubrus. Podobná událost se stala i s ovcí. Vyprávěl ji někdo, kdo tomu byl svědkem: "Pracovali jsme s Prorokem při kopání příkopu. Měl jsem malou ovečku a chtěl jsem ji Prorokovi upéct. Řekl jsem ženě, aby umlela ječmen a upekla nám trochu chleba. Když nastala noc, pozval jsem jej na večeři do našeho domu. Chtěl jsem, aby přišel sám, ale on zavolal všechny, aby šli s ním. Když přišli, podávali jsme jídlo. Požehnal je a vyslovil Bismillah - ve jménu Alláha. Potom se najedl a to udělali i ostatní. Když se najedla jedna skupina, přišla druhá a jídla bylo stále dostatek."

24. března roku 627 přišel Abu Sufjan a přivedl sebou 10 000 bojovníků. Muslimů však bylo pouze 3000. Kurajšovci obklíčili Medínu, ale mezi oběma armádami byl hluboký příkop. Prorok a jeho lidé téměř měsíc bránili město před silnější armádou. Mnohokrát se nepřítel pokoušel příkop překonat, ale muslimové se vždy ubránili. Obávali se, že jestli Kurajšovci příkop překročí, přidají se k nim i Židé z Medíny. Na kmen Bani Kurajza, který žil ve shodě s muslimy, stále tlačili ostatní Židé, kteří chtěli, aby smlouvu porušili. Nakonec je přesvědčili. Saad ibn Muad, vůdce kmene Aws, se šel ještě s dvěma muži přesvědčit o této strašné pravdě. Když přišli do části Medíny obývané Židy, zjistili, že je to ještě horší, než se zdálo. Saad, jehož kmen byl svázán příbuzenstvím s kmenem Bani Kurajza, se je snažil získat zpět, ale bylo to marné. Pro muslimy to znamenalo dvojnásobnou opatrnost, protože nepřítel byl nyní na obou stranách.

Pro muslimy nastaly těžké časy. Byla zima a jídlo chybělo čím dál víc. Bani Kurajza se otevřeně spojili s nepřítelem. Kurajšovci již naplánovali, jak dobýt Medínu. Situace byla velmi dramatická a Prorok se modlil k Alláhovi o pomoc. Té noci se zvedla písečná bouře a zasypala stany Kurajšovců. Bouře trvala tři dny a tři noci. Nepřátelé nemohli zapálit oheň, aby se ohřáli a uvařili jídlo. V takovou tmavou noc poprosil Prorok jednoho se svých lidí, Huzajfa ibn al-Jamana, aby překročil příkop, dostal se k nepříteli a vyslechl jeho plány. Velmi těžce se Huzajfa dostal do kruhu Kurajšovců, kteří se ve tmě radili. Usedl s nimi. A protože nebyl oheň, nikdo ho nepoznal. Uslyšel Abu Sufjana: "Jeďme domů! Už máme dost! Koně i velbloudi umírají. Nemůžeme připravit jídlo. Nemáme důvod dále zůstávat." Když to Huzajfa uslyšel, tiše a rychle se vrátil do Medíny. Muslimové se radovali, když druhý den viděli, že Kurajšovci skutečně odjíždějí. Obležení Medíny skončilo vítězstvím muslimů.

Nebyl to však konec všech problémů. Archanděl Gabriel přišel k Prorokovi a přikázal mu potrestat kmen Bani Kurajza za zradu. Muslimové je obléhali 25 dní, až se Židé vzdali. Byl vybrán Saad ibn Muad, aby je soudil. Ten rozhodl, že je budou soudit podle Svatého práva. Tak každý, kdo porušil smlouvu, musí zemřít. Proto byli zabiti všichni muži. Ženy a děti vzali do otroctví. Kdyby se uskutečnily plány Židů, byl by islám zanikl. Místo toho se Medína stala městem muslimů.

Zakrátko potom zemřel Saad ibn Muad na rány, které obdržel v bitvě. Archanděl Gabriel přišel k Prorokovi a zeptal se: "Ó Muhammade, kdo je ten mrtvý? Když přišel, dveře nebes se otevřely a trůn Alláha se zatřásl." Prorok vstal, když uslyšel, že Saad zemřel. Přestože to byl mohutný muž, ti kteří jej nesli do hrobu tvrdili, že byl velmi lehký. To andělé jim pomohli. Když ho pochovali, Prorok třikrát řekl: "Subhana Alláh - chvála Bohu," a "Alláhu Akbar - Alláh je nejvyšší!" Když se ho ptali, proč to udělal, odpověděl: "Ten hrob byl pro tohoto člověka příliš těsný, dokud Alláh nezpůsobil, že se stal pohodlný." To je jedna z odměn Alláha pro mučedníky a dobré muslimy.